11. Raduj se, když se chvěješ

Slyšel jsem v roce Tav-Šin-Chet (1948)

Radost je projevem lásky, která je podstatou bytí. A je to podobné člověku, který si staví dům a nevytváří ve stěnách žádné nedostatky. Znamená to, že nemá možnost vejít do domu, protože ve stěnách domu nejsou žádná prázdná místa, otvory, jimiž by mohl vstoupit. A z toho důvodu je nutné vytvářet prázdná místa, s jejichž pomocí člověk vstoupí do domu.

Proto tam, kde je láska, je také nutné zabezpečit strach, protože strach je tou prázdnotou. To znamená, že v sobě člověk musí probouzet strach, že znenadání nebude moci získat záměr pro odevzdání? A pouze když je láska a strach pospolu, existuje dokonalost; jinak chce jedno potlačit druhé. Proto je třeba se snažit, aby byly současně pospolu – a v tom tkví smysl toho, že jsou láska i bázeň nezbytné. Láska se nazývá život, kdežto strach se nazývá nedostatek a prázdný prostor. A pouze společně jsou dokonalostí. A to se nazývá „dvě nohy“ – vždyť jen tehdy, když má člověk dvě nohy, může jít.