Světový kabalistický kongres - Spojujeme se k Lišma - 20. - 21.2 2025

1. „Noam Elimelech. Sborník Růže

Člověk by se měl vždy modlit za svého druha, neboť sám pro sebe mnoho nezmůže, jako se vězeň nemůže sám vysvobodit z vězení. Ale když se modlí za svého druha dostane odpověď rychle. A každý se musí modlit za svého druha. A ukáže se, že každý pracuje na touhách druhých, dokud všichni nedostanou odpověď. A o tom se říká, že Jisra’el ručí jeden za druhého 'Arevim', což znamená 'sladkost' 'Arevim', protože se navzájem oslazují svými modlitbami, když se modlí - každý za svého druha, a díky tomu dostanou odpověď. A podstata modlitby je v myšlenkách, protože v myšlenkách může být jeho modlitba snadno přijata.

2. Ba’al HaSulam. „Záruka“, b. 17

A když se celý národ jednomyslně shodl a řekli: „Uděláme a uslyšíme“, stal se každý člověk z Jisra’ele ručitelem za to, aby nikomu z národa nic nechybělo, a pak se stali hodnými přijmout Tóru, ale ne dříve.

Protože v této společné záruce se každý člověk z národa zbaví všech starostí o potřeby vlastního těla a může naplno plnit přikázání „Miluj svého bližního jako sebe samého“ a dát vše, co má, komukoli, kdo to potřebuje, protože se už nebojí o existenci vlastního těla. Ví totiž a je si jist, že kolem něj je 600 000 milujících a věrných lidí, kteří jsou připraveni se o něj postarat.

3 Ba’al HaSulam. „Vzájemná záruka“, b. 22

Pocit nadšení, který v člověku vzniká při plnění Mitzvot [přikázání] mezi člověkem a Stvořitelem, se přesně rovná pocitu nadšení, který v něm vzniká při plnění přikázání mezi člověkem a jeho druhem.

Je totiž povinen plnit všechna přikázání bez jakékoli naděje ze strany sobecké lásky. To znamená, že se mu na základě těchto jeho prací nevrací žádná záře a naděje v podobě odměny nebo úcty atd. Neboť zde, v tomto vrcholném bodě, se láska ke Stvořiteli a láska k bližnímu patřičně spojují v jedno.

4.  Rabaš. 106. „Zničení svatosti“.

Člověk by neměl žádat Stvořitele, aby ho přivedl blíže k sobě, neboť to je od člověka drzost – vždyť čím je důležitější než ostatní? Zatímco když se modlí za celou společnost, která představuje Malchut, zvanou Kneset Jisra‘el, společenství všech duší za to, že je Šchina [Božství] v prachu, a modlí se, aby povstala, tj. aby Stvořitel osvítil její temnotu, celý Jisra’el se automaticky pozvedne na svou úroveň a stejně tak se pozvedne i prosebník, [neboť i on je uvnitř společnosti].

5. Ramchal. „Drušej 24 Kišutej Kala (Nevěstiny šperky)“.

„Celá jsi krásná, má přítelkyně. Každá duše bude chválit Stvořitele.“ Aby však dosáhla dokonalosti, je třeba, aby se k ní připojily ostatní duše, které v ní všechny splynou v jeden celek, a Šchina zazáří ve velké nápravě. A pak se naplní řečené: „Celá jsi krásná, má přítelkyně,“ a nezůstane žádná vada, neboť skrze sílu záruky [Arvut] člověk provádí nápravu pro druhého, a tímto způsobem se vše napravuje.

6. Rabaš: Dopis 24

Musíš vždy stát na stráži - ve dne i v noci, tedy jak v době, kterou prožíváš jako „den“, tak v době, kterou prožíváš jako „noc“. [...] Z toho vyplývá, že je tvou povinností probouzet srdce svých druhů, aby plamen vzplál sám od sebe.

7. Ba’al HaSulam. „Darování Tóry“, bod 16.

Když se 600 000 lidí zbaví všeho, čím se zabývají pro vlastní potřebu, a nemají v životě jinou práci než neustále dohlížet na to, aby jejich druhové neměli o nic nouzi. A co víc, budou to dělat s velkou láskou, celým svým srdcem a celou svou duší, v plném rozsahu přikázání: „Miluj svého bližního jako sebe sama“. A pak je bez nejmenších pochybností jasné, že každý člověk tohoto národa ztratil jakoukoli potřebu se jakýmkoli způsobem starat o svou vlastní existenci. A tak se zcela osvobozuje od péče o vlastní existenci a může snadno naplnit přikázání „Miluj svého bližního jako sebe sama“.

8. Ba’al HaSulam. „Šest set tisíc duší.“

A znamením, že tělo je zcela napraveno, je [stav], kdy cítí, že jeho duše přebývá v celém společenství Jisra’ele, v každém z nich, a proto se necítí jako oddělená část, neboť jedno závisí na druhém, a pak je „dokonalý, bez vady“ a jeho duše se na něm skutečně rozlévá v celé své síle, jak se to projevilo u Adama HaRišona.