„Zázraky se dějí, když se spojíme“
1. RABAŠ, Dopis č. 68
Chanuka byla duchovním zázrakem a v duchovním se musíme ptát „Co?“, jinak zázrak nepocítíme. Proto se ptali: „Co je Chanuka?“, aby se každý ptal na zázrak duchovního, což znamená, aby nejprve poznal smysl duchovního vyhnanství a pak mohl být obdařen duchovním vykoupením.
A kvůli tomu bychom to měli prozradit veřejně, aby se o to všichni zajímali. Jinak nepocítíme ani vyhnanství, ani vykoupení.
2. RABAŠ, Článek č. 638, „Sklon člověka“.
Vše, co je nadpřirozené, je považováno za zázrak.
Všechny zázraky jsou připisovány Stvořiteli, což znamená, že jsou považovány za probuzení shora, a ne za probuzení zdola, protože nižší člověk nemůže udělat něco, co je nadpřirozené. Aby se však člověku stal zázrak, měl by se modlit, aby se mu zázrak stal.
3. RABAŠ, Článek č. 11 (1990), „Co znamená umístění chanukové svíce vlevo v duchovní práci“.
„Zázrak“ znamená něco, co člověk nemůže dosáhnout. To znamená, že je nemožné, aby ho člověk získal jinak než zázrakem shora. Pouze tak se nazývá „zázrak“.
4. RABAŠ, Dopis č. 68
Duchovní je ve vyhnanství pod tělesným.
Člověk se z tohoto vyhnanství nemůže dostat a vysvobodit ho může pouze Stvořitel, jak říkali naši mudrci: „Sklon člověka ho každý den přemáhá a snaží se ho usmrtit. Nebýt Stvořitelovy pomoci, nezvítězil by nad ním.“ Z toho vidíme, že pomoci může pouze Stvořitel, a proto se tomu říká „zázrak“.
5. RABAŠ, Článek č. 24 (1988), "Co je znamená 'Skryté věci patří Pánu a odhalené věci patří nám' v duchovní práci?".
Člověk se musí „zapálit“, dělat věci, „dokud plamen nevzplane sám od sebe“, a nikoliv vlastní silou člověka. „Sám od sebe“ tedy znamená silou Stvořitele.
6. RABAŠ, Článek č. 9 (1984), „Člověk by měl vždy prodávat trámy svého domu“.
Každý z nich měl jiskru lásky k druhým, ale jiskra nedokázala zažehnout světlo lásky, aby svítilo v každém z nich, a tak souhlasili s tím, že spojením se jiskry stanou velkým plamenem.
7. RABAŠ, Článek č. 15 (1991), "Co znamená požehnání: 'Kdo mi na tomto místě učinil zázrak' v duchovní práci?".
Člověk by si měl zvyknout na cokoli, co by srovnávalo dobu utrpení s dobou potěšení, a žehnat za zázrak, který ho vysvobodil z utrpení do stavu potěšení. Tím bude moci Stvořiteli poděkovat a těšit se z nových Kelim, které mu nyní přibyly, když obě doby vzájemně porovná. Z toho může člověk postoupit v práci.
Je to tak, jak řekl Baal HaSulam, že nezáleží na tom, zda člověk dostane od Stvořitele něco velkého nebo malého. Záleží na tom, jak moc člověk Stvořiteli děkuje. V míře jeho vděčnosti roste i dávání, které Stvořitel dává. Proto si musíme všímat, abychom byli vděční, abychom si vážili Jeho daru, abychom se mohli přiblížit Stvořiteli.
8. RABAŠ, článek č. 13 (1985), „Mocná skála mé spásy“.
Říká se: „Chválit Tě je potěšení.“ To znamená, že Ti děkujeme a chválíme Tě za dobro, které jsme od Tebe přijali. Je to tak, jak říkali naši mudrci: „Člověk by měl vždy chválit Stvořitele a pak se modlit“ (Berachot [Požehnání], 32).
Důvodem je to, že ten, kdo věří, že Stvořitel je milosrdný a laskavý a že si přeje činit stvořením dobro, má prostor pro modlitbu. Proto je třeba nejprve zavést chválu Stvořitele, což znamená, že člověk sám by měl zavést chválu Stvořitele. To neznamená, že by Stvořitel měl vidět, že ho člověk chválí, protože Stvořitel lidi nepotřebuje. Spíše by měl člověk sám vidět, že chválí Stvořitele, a pak Ho může požádat, aby mu pomohl, protože Jeho chováním je konat dobro Svým stvořením.
9. Rav Kook
Každý člověk by měl vědět a pochopit, že v něm hoří svíce, že jeho svíce není jako svíce jeho přítele a že neexistuje člověk, který by neměl svíci. Každý by měl vědět a chápat, že se musí snažit, aby tuto svíci odhalil všem, aby jí zapálil velkou pochodeň a osvítil celý svět.
10. Zohar pro všechny, Acharej Mot [Po smrti], "Hle, jak dobré a jak příjemné", body 65-66.
„Hle, jak je dobré a jak je příjemné, když bratři také sedí spolu.“ Jsou to přátelé, protože sedí spolu a nejsou od sebe odděleni. Zpočátku vypadají jako lidé ve válce, kteří se chtějí navzájem pozabíjet. Pak se však vracejí k tomu, že jsou v bratrské lásce.
Stvořitel o nich říká: „Hle, jak je dobré a jak je příjemné, když bratři také sedí spolu.“ Slovo „také“ zahrnuje spolu s nimi i Šechinu. Navíc Stvořitel naslouchá jejich slovům a působí mu to radost a potěšení, jak je psáno: „Tehdy ti, kdo se báli Hospodina, mluvili jeden k druhému a Hospodin naslouchal a slyšel to a byla před ním zapsána pamětní kniha.“
A vy, přátelé, kteří jste zde, jako jste byli dříve v náklonnosti a lásce, od nynějška se také nerozloučíte, dokud se Stvořitel s vámi nebude radovat a nesvolá na vás pokoj. A vaší zásluhou bude na světě mír, jak je psáno: „Kvůli mým bratřím a přátelům řeknu: ‚Ať je ve vás mír‘.“