2. Šchina ve vyhnanství

Slyšel jsem v roce Tav-Šin-Bet (1942)

Kniha Zohar říká: „On – Šochen a Ona – Šchina“ a řečené je nutno objasnit.

Je známo, že ve Vyšším světle nedochází k žádným změnám, jak je psáno (Malachiáš 3, 6): „Já jsem svoje HaVaJaH¹ nezměnil.“ A všechna jména a názvy vznikají pouze z pocitu Světla v Kelim, které jsou touhou se těšit včleněnou do Malchut, jež je kořenem Stvoření. A odtud všechno sestupuje do našeho světa ke stvořením.

A všechna tato stádia, počínaje Malchut, jež je kořenem Stvoření světů, a konče stvořeními, jsou nazývána jménem Šchina. A celá náprava spočívá v tom, že se v nich Vyšší světlo rozzáří ve vší dokonalosti a Světlo, které osvětluje Kelim, se nazývá Šochen a všechny Kelim společně se nazývají Šchina. Světlo Šochen zaplňuje Šchinu a nazývá se Světlem Šochen proto, že přebývá (hebr. Šochen) uvnitř Kelim, a souhrn všech Kelim se nazývá Šchina.

Dokud se v nich Světlo nerozzáří v konečné dokonalosti, nazývá se to „dobou nápravy“, během které uskutečňujeme nápravy, dovolujíce Světlu zcela naplnit všechna stvoření. A než to nastane, zůstane Šchina „ve vyhnanství“ – vždyť ve Vyšších světech stále ještě není dokonalost.

A v našem, nejnižším ze všech světů, musí Vyšší světlo naplnit touhu po potěšení, jejíž náprava se nazývá „přijímání ve jménu odevzdávání“. Ale dokud je egoistická touha plna nízkých a nesmyslných vášní, není v ní místo pro odhalení velikosti Stvořitele. A srdce namísto toho, aby bylo sídlem Vyššího světla, se stalo místem odpadu a nečistot – to znamená, že zcela zabředlo do nízkých tužeb.

A toto se nazývá „Šchina v prachu“. Je totiž pokořena tak, že je zadupána do prachu. Vždyť všichni a každý opovrhují Svatostí a nemají žádnou touhu a přání Ji z prachu zvednout, ale vybírají si nízké hodnoty. A tím Šchině působí utrpení – vždyť Jí nedopřejí místo ve svém srdci, jež by se stalo příbytkem Světla Stvořitele.