Tělo a duše
Než začnu objasňovat toto vznešené téma, považuji za důležité poznamenat, že ačkoli se každému badateli zdá, že takové téma nelze objasnit a přiblížit lidské mysli bez spoléhání se na abstraktní filozofické postuláty a výzkumy, jak je ve vysvětlování tohoto druhu obvyklé. Já jsem se však ode dne, kdy jsem objevil chuť vědy kabaly a zasvětil jsem se jí, vzdálil abstraktní filozofii a všem jejím větvím, jako východ od západu. A vše, co jsem zde napsal, je řečeno z pohledu čisté vědy, s maximální přesností, v souladu s prostým povědomím o konkrétních praktických věcech.
A přestože se v následujícím výkladu zmíním o filozofických koncepcích (pojmech), dělám to jen proto, abych ukázal rozdíl mezi tím, co může generovat zvídavý lidský rozum, a tím, co lze pochopit na základě rozumu Tóry a proroctví, která jsou postavena na praktickém základu (jak jsem ukázal ve druhé knize, ze slov „Podstata moudrosti kabaly“).
A zde chci řádně objasnit pojmy „tělo“ a „duše“, jak skutečně jsou, protože pravda a zdravý rozum jsou jedno, neboť pravda je připravena pro každého, pouze je založena na duchu svaté Tóry a je třeba odstranit všechny mylné pojmy, zakořeněné v národě, které jsou převzaty převážně z abstraktních přístupů, zcela cizích duchu naší svaté Tóry.
3 přístupy k pojetí těla a duše
Zjišťujeme, že obecně lze všechny přístupy k pojetí těla a duše, které ve světě existují, spojit do následujících tří přístupů.
1. Přístup víry
Přístup víry říká, že existuje pouze duše (Nefeš nebo Ruach). Jeho zastánci věří, že duchovní objekty jsou od sebe odděleny vlastnostmi zvanými lidské duše a než vstoupí a obléknou si tělo člověka, mají nezávislou existenci. A pak, když tělo zemře, smrt se jí (to jest duše) vůbec nedotkne, protože duchovní objekt je jednoduchý. A pojem smrti je podle jejich názoru pouze rozkladem prvků, z nichž se objekt skládá, a to je možné ve vztahu k fyzickému tělu sestávajícímu z určitých prvků, které jsou opět odděleny smrtí.
Jinak je to s duchovní duší, která je zcela prostým objektem bez jakékoli početnosti, a proto se nemůže stát, že by u ní nastal nějaký rozklad, který by zničil její strukturu. A proto je duše věčná a existuje navždy.
A tělo, jak ho chápou, je jako určité roucho tohoto duchovního předmětu, do kterého se duchovní duše obléká a odhaluje s jeho pomocí všechny své síly, což jsou dobré vlastnosti a různé znalosti. Kromě toho dává tělu život a pohyb a chrání ho před veškerým poškozením tak, že tělo samo o sobě nemá ani život, ani pohyb, nic kromě mrtvé hmoty, jak ho pozorujeme poté, co ho opustila duše – v hodině smrti – a všechny známky života, které pozorujeme v lidském těle, jsou pouze odhalováním sil duše.
2. Přístup dualistů
Přístup dualistů je přístup těch, kteří věří v dualitu. Podle nich existuje tělo, které je dokonalým stvořením, jež existuje a žije, je živeno a udržuje svou existenci ve všem, co je nutné, a vůbec nepotřebuje pomoc žádné duchovní entity.
Toto tělo se však absolutně nepovažuje za podstatu člověka. Hlavní podstatou člověka je duše, která je vnímána jako duchovní objekt, což se shoduje s názorem zastánců prvního přístupu.
Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy se týká pouze pojetí těla. Poté, co se věda o těle [to jest fyziologie] a věda o duši [to znamená psychologie] značně rozvinuly a odhalily, že Vyšší řízení připravilo v samotné struktuře těla vše potřebné pro život, a tedy podle jejich názoru pro fungování duše v těle zbylo jen poznání a dobré vlastnosti v duchovním, věří v dualismus, tedy ve dva přístupy zároveň, ale říkají, že duše je příčinou těla, jinými slovy, že tělo je produktem duše, pocházejícím z ní.
3. Přístup materialistů
To je přístup těch, kteří popírají duchovní realitu a uznávají pouze materiální. Zastánci tohoto přístupu zcela popírají existenci jakékoli abstraktní duchovní podstaty ve stavbě těla. Jasně dokázali, že lidský intelekt je pouze produktem těla. Tělo popsali jako jakýsi elektrický stroj vybavený dráty nataženými z těla do mozku (centripetální nervy) a poháněný kontaktem s předměty vně těla a vysílajícími své vjemy do mozku, které on vnímá jako bolest nebo potěšení. A mozek tomuto orgánu říká, co má dělat. A to vše se provádí pomocí drátů a šlach k tomu určených (centrifugální nervy), které tento orgán oddalují od objektu, který mu způsobuje bolest, a přibližují jej k objektu, který mu přináší potěšení. A tak vysvětlují všechny reakce člověka na události jeho života (jako pouze reakce způsobené těmito dráty a založené na přirozenosti organismu).
A to, co zažíváme v našem mozku jako poznávání a logické souvislosti, je pouze fotografie toho, co se fyzicky děje v organismu. A výhoda člověka oproti všem ostatním živočichům je v tom, že jeho mozek se vyvinul natolik, že veškeré dění jeho organismu se v mozku odráží formou fotografického obrazu, a to člověk pociťuje v podobě intelektu a logiky. Takže celý intelekt se všemi jeho reakcemi je pouze postupně se odhalujícím výsledkem událostí probíhajících v organismu.
A někteří přívrženci druhého přístupu [tedy dualismu] s tímto přístupem naprosto souhlasí a pouze k němu přidávají věčnou duchovní podstatu zvanou duše, která se obléká do vnitřní části stroje těla. A tato duše je podstatou člověka a stroj těla je pouze jeho oděvem.
A tak jsem zde uvedl obecně vše, čeho lidská věda dosáhla ve vztahu k pojmům těla a duše až do naší doby.
Tělo a duše ve vědeckém chápání podle naší svaté Tóry
Nyní začnu objasňovat toto vznešené téma podle naší svaté Tóry, jak to vysvětlili naši mudrci. V řadě článků jsem již psal, že neexistuje jediné slovo pronesené našimi mudrci, dokonce ani v prorocké kabale, které by bylo založeno na teorii.
Zřejmým faktem je, že člověk je od přírody náchylný k pochybnostem a každý závěr, který lidská mysl definuje jako neotřesitelný, je po nějaké době zpochybněn. A tak zdvojnásobí sílu svého zkoumání a vyvodí si pro sebe další závěr, který opět definuje jako neotřesitelný.
A pokud je skutečným vědcem, tak se v tomto kruhu točí celý svůj život. A včerejší sebevědomí se mění v dnešní pochybnosti. A dnešní jistota se mění v zítřejší pochybnosti. Ukazuje se, že žádný závěr nemůžeme definovat jako absolutně spolehlivý.
Zjevné a skryté
Moderní věda se již dostatečně rozvinula, aby tomuto fenoménu plně porozuměla, a oni [vědci] se rozhodli, že na světě neexistuje absolutní jistota.
Naši mudrci to však pochopili a uvědomili si to již několik tisíc let před nimi. Proto nám ohledně náboženských záležitostí dali pokyny a zakázali nám nejen vyvozovat jakékoli závěry na teoretickém základě, ale také využívat pomoc těchto studií, byť jen jako argumentů.
Mudrci nám rozdělili vědu na dvě části: zjevnou a skrytou. Zjevná část zahrnuje vše, co pochopíme prostým uvědoměním, a také výzkumem založeným na praktickém základě bez jakékoliv pomoci nebo asistence teorie, jak řekli naši mudrci: „Soudce nemá nic kromě toho, co vidí jeho oči“ [Traktát Sanhedrin, 6.2].
A skrytá část zahrnuje všechny znalosti, které jsme slyšeli od důvěryhodných lidí, nebo jsme je sami získali celkovým pochopením a vnímáním, ale nejsme schopni se k nim přiblížit v míře dostatečné pro analýzu zdravým rozumem v podobě jednoduchého chápání. A proto se nazývá skrytá, protože (mudrci) nám radili, abychom tyto věci přijali ve formě prosté víry, a přísně nám zakazovali, co se týká náboženství, dokonce se i dívat na věci, které vedou k probuzení toho, abychom je zkoumali a studovali.
Přesto názvy: zjevné, skryté – nejsou trvalými názvy, které se vztahují k určitým typům vědění, jak si obyčejní lidé myslí, ale vztahují se pouze na vědomí člověka. Jinými slovy, všechno to poznání, které se mu již podařilo odhalit a poznat na základě praktických zkušeností, se pro tohoto člověka nazývá „zjevné“ a všechno to poznání, ve kterém ještě nedospěl k takovému uvědomění, se pro něho nazývá „skryté“.
Proto neexistuje ve všech generacích a dobách člověk, pro kterého by nebyly tyto dvě části. A v části, která je pro něj zjevná, může studovat a zkoumat, jelikož má reálný základ a v části, která je před ním skryta, je mu zakázán jakýkoliv výzkum, protože nemá reálnou oporu.
Co je dovoleno a zakázáno v používání „lidské“ vědy
Proto my, kdo jdeme ve stopách mudrců, kteří nás předcházeli, nemáme právo používat „lidskou“ vědu, kromě těch znalostí, které byly prokázány na základě skutečných zkušeností a o jejichž reálnosti nepochybujeme. A proto z těchto tří výše popsaných přístupů nemůžeme převzít žádný náboženský princip, zejména ve vztahu k pojmům tělo a duše, které jsou základními principy náboženství vůbec, kromě fyziologických poznatků získaných experimentálně, o jejichž pravdivosti nemůže nikdo pochybovat.
A takové důkazy samozřejmě nelze podávat v žádných duchovních záležitostech, ale lze je podávat pouze ve věcech hmotných, které jsou vnímány smysly. Proto máme do jisté míry dovoleno použít pouze třetí (materialistický) přístup, který se zabývá pouze otázkami těla, a to pouze v těch závěrech, které jsou experimentálně prokázány a které nemůže nikdo zpochybnit.
A zbývající logická ustanovení, společná tomuto přístupu i dalším přístupům, jsou pro nás nevhodná a jsou zakázána, a ten, kdo je používá, porušuje zakazující přikázání „neobracejte se k modlám“ [Vajikra, 19:4], jak je vysvětleno (výše).
Tento třetí (materialistický) přístup je však lidskému duchu velmi cizí a odporný a je téměř nemožné najít skutečně zkušenou osobu, která jej dokáže přijmout. Koneckonců jim (tedy materialistům) se stává, že každá podoba člověka byla vymazána a ztratila se, protože ji představili ve formě jakéhosi stroje, neustále působícího na základě jiných sil, protože podle jejich názoru člověk nemá svobodu volby podle své vlastní vůle, ale je neustále pobízen přírodními silami a všechny jeho činy jsou vynucené. A v tomto případě člověk nemá žádnou odměnu a trest, protože zákony odměny a trestu neplatí pro někoho, kdo nemá žádnou svobodnou volbu.
A tato věc je od rozumu nekonečně vzdálena – a nejen věřící lidé, kteří věří v odměnu a trest, protože věří v řízení Stvořitele, a že všechny přírodní síly jsou Jím řízeny, mají stále určitou jistotu, že v celém tomto řádu je dobrý a žádoucí cíl.
Tento přístup je však ještě více cizí nevěřícím, podle nichž je každý z nás v rukou slepé přírody, která nemá ani názor, ani cíl. A ukazuje se, že my, co máme rozum a intelekt, jsme hračkou v jejích rukou a vede nás po špatné cestě. Kdo ví? A proto je tento přístup ohavný a pro svět naprosto nepřijatelný.
A věz, že celý dualistický přístup vznikl pouze proto, aby napravil toto zkreslení. A proto se (dualisté) rozhodli, že toto tělo, které je podle třetího (materialistického) přístupu pouze strojem, není vůbec skutečným člověkem, ale podstatou člověka je úplně něco jiného, co je neviditelné a nevnímatelné (pěti) smyslovými orgány, protože jde o duchovní podstatu, ve skryté formě uvnitř těla. A to je lidské „já“, které nazvali „ego“, a tělo se vším, co k němu patří, je považováno za vlastnost tohoto věčného duchovního ega, jak podrobně popsali.
Celý tento přístup však nejenže od začátku pokulhává, ale sami přiznávají, že nevědí, jak vysvětlit, jakým způsobem může duchovní entita, tedy duše nebo ego, uvést tělo do pohybu nebo ho nějak ovládat, protože podle přesného závěru samotné filozofie nemá duchovní žádný kontakt s materiálním a nemá na něj žádný vliv, jak sami napsali...
Obvinění proti Rambamovi
Ale i bez tohoto problému by byl jejich přístup pro národ Izrael stále zakázán, jak jsme již vysvětlili výše. A je důležité, abys věděl, že všechna ta velká obvinění, která mudrci Izraele vznesli proti Rambamovi, a tvrdé rozhodnutí spálit jeho knihy, jak je známo, nesouviselo s tím, že někdo byť jen na okamžik zapochyboval o čistotě a spravedlnosti samotného Rambama. A to jen proto, že ve svých knihách použil filozofii a metafyziku, které byly v té době na vrcholu své slávy. A Rambam je chtěl zachránit (to znamená před nimi své ztracené současníky). Navzdory tomu s ním mudrci nesouhlasili.
Co říci o dnešní době, kdy se naše generace již rozvinula a uvědomila si, že metafyzická filozofie nemá žádný skutečný obsah, kterému by stálo za to věnovat čas, a proto si zajisté nikdo nesmí vzít ani malý zlomek z jejich úvah.