Tabulka odpovědí k tématům

55. Jaké pojmy chybí v Moudrosti Kabaly? [OP1 1 začátek]:

V této vědě není, od samého začátku až do konce, jediné slovo, které by označovalo materiální nebo představitelné pojmy jako je místo, čas, pohyb atp. Také není v duchovnu zánik a jakákoliv změna vlastností neznamená, že původní vlastnost zmizela – původní vlastnost zůstává beze změny a nová vlastnost, nyní nabytá, se připojí k první vlastnosti.

56. Co je obvyklým jazykem Moudrosti Kabaly? [OP1 1 začátek, VV1 vstup]:

Je to „jazyk větví“, které ukazují na horní kořeny – protože „není ani stéblo trávy dole, které nemá kořen nahoře“. Proto kabalisté odedávna používají jazyk, který hovoří o materiální větvích a přitom pojednává o jejich horních kořenech. 

57. Co v duchovnu odděluje a vzdaluje? [OP1 1 30]:

Rozdíl vlastností (formy) odděluje a vzdaluje duchovní objekty, jeden od druhého.

58. Co je zdrojem „přání přijímat“? [VV1 11]:

Přání dávat, které je v Horním Světle, nezbytně vyžaduje existenci přání přijímat ve stvoření.

59. Jakým způsobem vystoupilo světlo z kategorie „Stvořitel“, aby se stalo „stvořením“? [VV1 11, 15]:

Kvůli nové vlastnosti - přání přijímat, které se objevilo v Horním Světle, se oddělila tato nová část od Stvořitele a stala se stvořením.

60. Co je primárním materiálem každého stvoření? [VV1 35]:

Nová vlastnost (forma), která vznikla a oddělila se v podobě „existence z neexistence“ („ješ mi ain“), tj. přání přijímat, které je v každé podstatě – to je primární materiál každého stvoření a každé podstaty. A vše ostatní, co existuje ve stvořeních nebo v podstatách kromě tohoto materiálu, se vztahuje ke světlu – potěšení vycházejícímu z Horního Světla v podobě „existence z existence“ („ješ mi ješ“) a je absolutně rozdílné od tvorby nebo stvoření. A není překvapující, že se vlastnost (forma) považuje za materiál. Vždyť je tomu tak i v materiálnu, kde také musíme označit primární formu podstat jako primární materiál, protože nemáme dosažení v ničem, v žádné skutečnosti v celé realitě, poněvadž naše smysly reagují pouze na projevy hmoty, tj. na vlastnosti vycházející a vyplývající z primárního materiálu.

61. Od kterého okamžiku se nazývá stvořením? [OP1 2 4]:

Přestává být Emanátorem a stává se stvořenou bytostí hned na začátku vzniku přání přijímat ve stvořené bytosti, což se nazývá čtvrtá fáze přání. .

62. Duchovní podstata přijala změnu formy a proto se od ní tato část oddělila a vstoupila do jiné kategorie. Ztratila proto duchovní podstata něco?

[viz část 2 „vnitřní vhled“ kap. 9 - O začlenění 10 sefirrot do každé sefirry]:

Pojmy zánik a ztráta v duchovnu neexistují a oddělení části, v důsledku změny vlastností, neztrácí a nezmenšuje nic z Horního Světla, podobně jako při zapálení svíce od jiné svíce, první svíce o nic nepřichází. Proto každá změna vlastností (formy) – je přídavkem k první. 

63. Jak a u koho je ve světech množství forem a změn? [OP1 2 1]:

Celá rozmanitost a změny vznikají pouze v kelim pod vlivem světla a v důsledku jeho přijímání, ale samotné Horní Světlo se nachází v absolutním klidu, bez jakýchkoliv změn a inovací.

64. Jak se jeví aktualizace a pohyb ve světle? [OP1 2 1, 2]:

V Horním Světle nejsou žádné pohyby tj. změny a ta jeho část, kterou stvoření přijímají (do tochu parcufu) - což se podobá zapálení jedné svíce od druhé, kde první nic neztrácí - „je aktualizována a množí se v souladu s novými vlastnostmi (formou) v kelim“, kde každé (kli) dostává podle velikosti svého přání přijímat, které je v něm, protože se jejich vlastnosti navzájem liší; a rozšiřují se jedno z druhého bez omezení a hranic.

65. Jak jsou zahrnuty do prosté jednoty Stvořitele všechny druhy z Něj vycházejících četných forema protikladů ve světech? [VV1 1, 10, 22]:

Stvořitel je prostý, v něm neexistuje spousta myšlenek ani činností, pouze jedno – záměr potěšit své stvoření. Jen nám, v závislosti na našem stavu, v jakém stavu se nacházejí okolní duše, jak na nás působí, se jeví vliv Stvořitele mnohostranný a mnohdy protikladný. Ve skutečnosti to tak cítíme proto, že v nás neustále vznikají a zanikají rešimot (vzpomínky), vytvářející nejrůznější nové stavy a proto se nám zdá, že se neměníme, ale že se mění okolní svět.

66. Kým a čím je vytažena linka (kav) z Nekonečna? [OP1 2 1, 2]:

Nekonečna a proto přijímají jen slabý „kav“ (doslova linku) – slabounký proužek světla vzhledem k velikosti světla v Ein Sof.

67. Změnilo se po omezení také něco v Nekonečnu? [OP1 2 1]:

I přes to, že se 4. fáze Světa Nekonečna omezila, to neznamená, že její vlastnosti zmizely a oblékla si nové po zmizení původních, podobně jako je tomu v hmotnosti. Místo toho se mluví o přidání nových vlastností (formy) k původním, přičemž původní vlastnosti (forma) se v ničem nemění, protože náhodnost ani zmizení v duchovnu neexistuje. Proto všechno to – zmizení světla a síla zadržení, které se objevily ve 4. fázi kvůli zamezení dalšího přijímání světla Chochma (tj. cimcum alef) – je jiný, nový, zvláštní svět, který se nyní přidal ke Světlu Nekonečna (navrstvil se na něj vzhledem k nám), zůstávajícímu stejně jako dříve beze změn. A stejně je nutno přistupovat ke všem změnám vlastností (forem) uskutečňovaných v duchovních objektech.

68. Od kterého okamžiku se odkrývá ovijut (hrubost touhy) ve 4. fázi? [OP1 2 4]:

S příchodem kavu z Nekonečna, když jej clona zadržela, aby nemohl svítit ve 4. fázi, se projevil její ovijut, protože zůstala bez světla.

69. Co představují čtyři fáze přání přijímat? [OP1 1 50]:

Zpočátku se světlo šíří (0. fáze) a odděluje od Stvořitele jako světlo Chochma (1. fáze), tj. podstata života stvoření. To je také první vlastnost přání přijímat, která se nazývá 1. šíření nebo 1. fáze. Poté se v tomto světle zesiluje vlastnost přání věnovat a toto posílení touhy přitahuje od Stvořitele světlo Chasadim. To se nazývá 1. zesílení nebo 2. fáze.

Pak se toto světlo Chasadim rozšiřuje velkým šířením spolu s podsvícením Chochmou a to se nazývá 2. šíření nebo 3. fáze.

Nakonec se v tomto světle zesiluje touha přijímat, zahrnutá v něm z 1. šíření, a tím se završuje přání přijímat v celé své velikosti a úplnosti a to se nazývá 2. zesílení nebo 4. fáze.

70. Co představují čtyři písmena (otiot) jména HaVaJaH? [VV1 31]: Písmeno jod jména HaVaJaH je první šíření světla, které se nazývá bechiná (fáze, stádium) alef (první). (viz O1 69)

První He je 1. zesílení světla a nazývá se bechina bet (druhá).

„Vav“ je 2. šíření světla, které se nazývá bechina gimel

(třetí).

Koncový znak He je 2. zesílení světla a nazývá se bechina dalet (čtvrtá).

72. Co je horní začátek - hlava (roš eljon) linky (kav), která se dotýká Nekonečna? [O1 49, OP1 2 5, 6]

73. Která jediná myšlenka zahrnuje všechny formy a protiklady v celé realitě? [VV1 22]: Je to myšlenka „potěšit Jeho stvoření“.

74. Odkud začínají mudrci studium Kabaly? [OP1 1 2]:

Vše, o čem se hovoří ve vědě Kabala je jen o šíření světla (v kli) z podstaty Stvořitele, ale o samotné podstatě Stvořitele (vně kli) nemáme žádný výrok, ani jediné slovo.

75. Jaké jsou dva základní stavy, které zahrnují všechno? [OP1 1 3, VV1 5]:

První je, že všechny složky skutečnosti, která je před námi, jsou již předurčeny a existují v Nekonečnu v celé své konečné dokonalosti; to se nazývá „Světlo Nekonečna“.

Druhým je 5 světů, které se nazývají: Adam Kadmon, Acilut, Berija, Jecira a Asija, které po omezení sestupují z Malchut světa Nekonečna. A vše, co se nachází ve druhém stavu, vychází z prvního stavu.

76. Co znamená: „On a Jeho Jméno jsou Jedno“? [OP1 1 30, VV1 13]:

„On“ označuje světlo v Ein Sof; „Jeho Jméno“ poukazuje na touhu přijímat, nacházející se v Ein Sof, která se nazývá „Malchut světa Nekonečna“; „jsou Jedno“ znamená, že tam není patrný žádný rozdíl vlastností mezi světlem, tj. „On“, a kli – „Jeho Jméno“, vše je světlo.

Do omezení (cimcum) z názvu Ein Sof (bez konce) - Svět Nekonečna vyplývá, že tam neexistuje žádný sof (konec) ani sium (ukončení), poněvadž bechina dalet (4. fáze) také přijímá světlo (bez omezení), proto není žádný důvod pro zastavení příjmu světla a vznik sofu a siumu.

78. Co následovalo z přání přijímat obsaženého v Nekonečnu? [OP1 1 90, VV1 17]:

Stvoření světů a všeho co je naplňuje. Protože v důsledku této touhy se On ve 4. fázi omezil, aby se v Něm mohly odhalit všechny světy až do Tohoto světa (Olam haZe), ve kterém již existuje možnost změnit vlastnost přijímání na vlastnost věnování.

79. Jaký je důvod omezení světla? [OP1 1 40, 90 ]:

„Ozdobení“ (zkrášlení, zušlechtění), kterému Malchut světa Nekonečna dala přednost pro vyrovnání vlastností s jejím Stvořitelem, může být dosaženo pouze pomocí stvoření světů. Proto se omezila.

80. Jaký druh přijímání je považován za dávání? [OP1 1 90]: Když přijímá jen proto, aby potěšil Dárce.

81. Jaký je účel omezení (cimcum)? [OP1 1 90]:

Změnit vlastnost (formu) přijímání na vlastnost (formu) darování.

82. Proč světlo opustilo centrální bod a nikdy se nevrátilo? [OP1 1 40, VV1 22]

83. Proč omezení nevytvořilo sof (konec)?

Protože omezení nenastalo kvůli rozdílu vlastností v přání přijímat, který by si (Malchut de-Ein Sof) přála napravit, ale pouze z důvodu vylepšení („ozdobení“), bez nutnosti a donucení.

84. Proč při omezení opustilo světlo všechny čtyři fáze? [OP1 1 70]:

Protože v duchovnu není žádná dílčí činnost.

85. Proč nebyly rozlišeny čtyři fáze jako stupně, jeden pod druhým, v období omezení předpříchodem linky (kav)? [OP1 1 90]:

Do záření kavu se ještě bechina dalet nevymezovala jako hrubá a nízká (viz O1 83) a proto zde není důvod ji označovat stupni.

86. Proč nezhrubla fáze 4 zároveň s omezením světla, ale všechny čtyři fáze zůstaly rovnocenné?

Protože k omezení nedošlo z důvodu rozdílu vlastností (formy). [OP1 1 90]:

87. Která fáze zůstává prázdná od světla? [OP1 2 2]:

Pouze 4. fáze - bechina dalet.

88. Kdy se 4. fáze také naplní světlem? [OP1 1 40]:

Když přijímající kelim získají altruistickou vlastnost (formu) darování (po gmar tikun).

89. Co způsobilo stvoření světů? [OP1 1 90]:

Přání přijímat, které je tam, a v něm nutně touha napravit se a mít úplně shodné vlastnosti se světlem. To se stalo příčinou vzniku světů.

90. Jaký je žádoucí účel Tóry a dobrých skutků? [VV1 22]:

Změnit kelim přijímání, aby jednaly s úmyslem darovat.

91. V čem spočívá „zázrak“ odhalení svatých jmen? [OP1 1 90]:

Jejich podivuhodnost spočívá pouze v jednom - změně vlastnosti (formy) přijímání na vlastnost (formu) darování.

Prací v Tóře (Kabale) a dobrými skutky.

93. Co je konec nápravy (gmar tikun)? [OP1 1 40]: Obrácení kelim přijímání na kelim darování.

94. Co je kořenem všech zkažení (nedokonalostí a příčina našeho utrpení)? [VV1 18]: Rozdíl vlastností (formy) od Stvořitele nacházející se v „přání přijímat“.

95. Proč není možné přeměnit kelim přijímání na kelim darování jinak než zde, v tomto světě, ale nev horních světech? [VV1 20]:

Nedokonalost - zkažení (stav) a náprava v jednom objektu existují jen v tomto světě.

96. Jaké dvě vlastnosti se rozlišují ve Světle? [OP1 1 50]:

Světlo Chochma a světlo Chasadim.

97. Co se nachází v šíření světla od Stvořitele? [OP1 1 50]:

Přání darovat a přání přijímat.

98. Jaké světlo se rozvíjí se zesílením „přání darovat“? [OP1 1 50]: Světlo Chasadim.

99. Která dvě světla jsou obsažena v každém stvoření? [OP1 1 50]:

Světlo Chochma a světlo Chasadim.

100. Proč je světlo Chasadim nižší (slabší) než světlo Chochma? [OP1 1 50]:

Protože je přitahováno úsilím (anti egoistického) přání samotného stvoření.

101. Kdy je dokončeno kli přijímání? [OP1 1 50]:

Poté, co se objeví 4. fáze (bechina dalet) přání, tj. gadlut – velký stav přání přijímat.

102. Jaký je rozdíl mezi přijímajícím dovnitř sebe a přijímajícím mimo sebe jako v Nekonečnu?         [OP1 1 50]:

Když přijímá dovnitř, pak kli svým rozměrem omezuje množství přijímaného světla. Ale když přijímá vně sebe, pak kli přijímané světlo neomezuje, nemá žádné hranice.

103. Co jsou sefirrot kruhů (sefirrot ha-igulim)? [OP1 1 100]:

Když mezi 4 fázemi touhy přijímat nejsou žádné rozdíly nahoře-dole pak se nazývají 4 igulim (kruhy, koule), jedna v druhé, jako vrstvy v cibuli.

104. Proč se, až do příchodu linky, v igulim nerozlišují stupně, jeden pod druhým? [OP1 1 100]:

Protože omezení nebylo provedeno z důvodu snížení rozdílu vlastností (formy).Existuje, z hlediska povahy jeho vzniku, pojem „zlo“ v „přání přijímat“? [VV1 19]:

Není v něm žádná nedokonalost (zkažení) podle povahy jeho vzniku a ani by se neprojevila, kdyby nedošlo k jeho omezení.