- Co je „světlo“ (or)? [viz O1 2, O1 24 a VV1 18]:
Všechno co je přijímáno ve světech jako „ješ mi ješ“ (existence z existence) a to zahrnuje vše, kromě materiálu kelim.
- Co je „světlo a kli“? [viz OP1 1 6]:
Vůle (přání) přijímat, která je ve stvoření, se nazývá „kli“, a potěšení (šefa), které přijímá, se nazývá „světlo“.
- Co je „kruhové světlo“ (or agól)? [OP1 1 100]:
Je to světlo, které nemá odstupňování (rozdíly stupňů).
- Co je „prosté světlo“ (or pašút)? [OP1 1 30]:
Je to světlo, které v sobě obsahuje kli tak, že nelze světlo od kli rozlišit.
- Co je „světlo Chochmá“? [ OP1 1 50]:
Je to světlo, které vstupuje do stvoření při 1. šíření (hitpaštut) a je základem života a podstaty stvoření.
- Co je „světlo Chasadím“? [OP1 1 5]:
Je to světlo, které obléká světlo Chochma a vstupuje do stvoření při 1. úsilí (hitgabrut).
- Co je „prázdný vzduch“ (avír rejkaní)? [OP1 1 5]:
Je to světlo Chasadim před tím, než odělo (bylo naplněno) světlo Chochma.
- Co znamená „potom, pak“ (achar kach)? [O1 20, VV1 34]:
Je to důsledek, to co vyplývá z předchozího stádia (bechiny).
- Co je to „centrální“ (emcait — střední)? [O1 39]:
- Co znamená „jeden“ (echád)? [VV1 1]:
Horní Světlo (Or Eljon) vycházející z podstaty (acmut) Stvořitele je jediné a prosté, podobné samotné Podstatě a je stejné v Nekonečnu i ve světě Аsija, beze změny nebo přidání vlastností (formy) a proto se nazývá Jeden.
- Co znamená „Tvůrce“ (Boré)? [VV1 18]:
Jméno Tvůrce se vztahuje pouze k vytvoření nového z ničeho (ješ mi ain - existence z neexistence), tj. jen k materiálu kelim defirnovaného jako „přání přijímat“, které se nachází v každém objektu a které absolutně neexistovalo v Jeho podstatě před stvořením.
- Co je „splynutí“ (dvekút)? [OP1 1 30]:
Je to shoda vlastností (podobnost formy), která sbližuje duchovní objekty a spojuje je navzájem, zatímco rozdílnost formy je od sebe oddaluje a odděluje.
- Co je „rovno(cenno)st“ (аšvаа – ekvivalence)? [A1 1 1]:
Pokud nelze poznat žádný rozdíl mezi 4 fázemi přání přijímat, říká se, že jsou v ašvaa echad, v sjednocené rovnosti.
- Co je „šíření“ (hitpaštut)? [OP1 1 2]:
Světlo, které vychází z podstaty Stvořitele, a vstupuje do stvoření, se nazývá „šíření“ světla. Ve skutečnosti to však na Horní Světlo nepůsobí, stejně jako při zapálení svíce od jiné, neubude nic z první svíce. Název označuje pouze příjem stvoření.
- Co je to „čistý, světlý“ (zach)? [OP1 1 90]:
1. fáze přání přijímat je považována za více světlou (čistou) než 3 následující fáze.
Jedná se o relativní pojem: pod machsomem čistší = méně egoistický, nad machsomem čistší = s menším altruistickým přáním. Jsme-li pod machsomem, bez clony, je lépe, aby byl člověk čistší, ale potřebujeme rozvinutý egoismus, abychom získali bod v srdci nezbytný pro další duchovní vývoj, proto jej musíme načas anulovat, ukrýt pod cimcum, umrtvit. Po překročení machsomu a obdržení clony pak provést „vzkříšení mrtvých“ a zapojit jej do duchovní práce. A čím je egoismus větší tím vyšší úrovně nápravy dosáhneme.
- Co je „čas“ (zman)? [VV1 34]:
Je to určitý počet etap (bechinot) vyplývajících jedna z druhé v pořadí „příčina — důsledek“, jako například dny, měsíce a roky.
Nejedná se o čas pozemský ale duchovní. Jestliže vykonám nějakou spirituální činnost a její účinek se projeví až za rok, pak duchovní čas mezi těmito 2 akty činí jednotku, ale ne rok, ale minutu či spíše vteřinu, a to, co bylo mezi tím, se nepočítá. V duchovním světě stejně jako v našem existují stejné kosmické vztahy a časové jednotky, což bude popsáno později.
- Co je „tma, temnota“ (chošech)? [VV1 24]:
4. fáze přání, která nedostává dovnitř Horní Světlo kvůli omezení, je považována za kořen temnoty.
- Co je „Chochma“? [O1 5, OP1 1 50]: Je to světlo podstaty života stvoření.
- Co je „prostor“ (halal)? [ A1 1 1 , OP1 1 6]:
4. fáze přání, která se vyprázdnila od světla, je defirnována jako temnota vzhledem ke světlu. Vůči kli je považována za „prostor“. 4. fáze sama o sobě nezmizela ze stvoření kvůli omezení, ale se v něm nachází ve stavu prázdného prostoru (naplněného „prázdným vzduchem“) bez světla (halal rejkani).
- Co je to „dříve“ (terem) a „potom“ (achar kach)? [O1 16, VV1 34]:
Když se ve stvoření mluví o vztahu příčina – důsledek, označujeme příčinu slovem „dříve“ nebo „před“ a důsledek vyjadřujeme slovem „potom“ nebo „po“.
- Co je to „jedinečný“ (jachid) a „jednotný“ (mejuchad)? [O1 10, VV1 1]:
„Jedinečný“ poukazuje na Horní Světlo, které svítí a řídí ve všech stupních v jejich různých formách, lišících se od sebe až do úplného protikladu, do té doby, dokud je neobrátí a nepřipodobní své jedinečné formě. „Jednotný“ poukazuje na ukončení tohoto pravidla, tedy poté, co již srovnal a vrátil jejich vlastnosti (formu) ke kvalitě „jedinečný“, jako je On sám.
- Co je „sjednocení“ (jichud)? [O1 12, OP1 1 30]:
Dva různé objekty, které vzájemně srovnaly své vlastnosti (formu) se sjednotily do jednoho.
To neznamená, že by nenávratně zanikl některý z objektů, ale že se po zevním srovnání vlastností sjednotily, jejich předchozí rozdíl však vnitřně zůstává, ale v současnosti se neprojevuje.
- Co je „pravý“ a „levý“?
Někdy (až po 2. omezení) se nižší stupeň pozvedá na úroveň vyššího, když jej vyšší potřebuje pro své vlastní doplnění a pak se nižší stupeň nazývá levý a vyšší – pravý.
- Co znamená „činí“ (jocer)? [O1 1, O1 11, VV1 18]:
Slovo „činí“ poukazuje na působení světla na světy („nalévání“ světla do světů, kelim), které zahrnuje celou jejich realitu, kromě materiálu kelim.
- Co je „kli“? [OP1 1 6]:
Přání přijímat, které je ve stvoření - je jeho kli.
- Co je to „nahoru“ (lemala)?
Vyrovnávání vlastností (formy) nižšího s vyšším - jeho vzestup „nahoru“.
V našem světě máme 6 souřadnic a možností fyzických přesunů: doprava – doleva, dopředu – dozadu, nahoru – dolů. V duchovnu tomu odpovídá 6 vnitřních vlastností: chesed – gevura, tiferet – necach, hod – jesod s „přesuny“ charakterizovanými pouze změnou vlastností.
- Co je „stvořitel“ (maacil)?
Každá příčina se nazývá „stvořitel“ ve vztahu k jejímu důsledku, vzhledem ke stupni, který vytváří. Přitom název „stvořitel“ v sobě zahrnuje přitažení světla i kli přijímající toto světlo.
Každý vyšší stupeň vůči nižšímu nazýváme stvořitelem (tvůrcem). Při postupu světy dolů vyšší „rodí“ nižší (i mne), je jeho „prarodičem“ – stvořitelem. Na druhé straně, když začínám stoupat nahoru je každý vyšší stupeň pro mne stvořitelem. Mým úkolem je sladit se s jeho vlastnostmi, podobat se mu, stoupat ke Stvořiteli, který je v daný okamžik představován tímto vyšším stupněm. Proto se u člověka, který vystupuje, mění i představy o Stvořiteli.
- Co je „odseknutí duše“ (machcevet ha-nešama)? [O1 12, VV1 15]:
Přání přijímat, vlastní duším, je odděluje a „odsekává“ od Horního Světla, protože rozdíl vlastností (světlo dává – přání přijímá) je to, co odděluje duchovní objekty. Pojem odseknutí duše je přechod ze světa Аcilut do světa Berija, jak bude vysvětleno dále.
Ve světě Acilut existuje pouze jedna duše (parcuf Adam ha-Rišon) ve stavu plného splynutí (duší celého lidstva). Nižší světy Berija, Jecira a Asija jsou odděleny od Acilutu hranicí nazývanou parsa. Pod parsou se každá duše cítí zcela samostatná. A čím je stupeň nižší, tím více se duše od sebe vzdalují až po překročení machsomu jsou od sebe plně odděleny a zcela přestanou vnímat, že patří k jednomu kli. Ve skutečnosti jsme stále jen jedna duše a vše ostatní nám jen předvádějí naše nenapravené pocity.
- Co je „níže“ (mata)? [OP1 2 4]:
O tom, který má méně předností (duchovních vlastností) se říká, že je níže (nižší).
- Co je „jednotný“ (mejuchad)? [O1 21]:
- Co je „Malchut (světa) Nekonečna“ (Malchut de-Ein Sof)? [VV1 14]: Vlastnost touhy přijímat, která je tam určitě přítomna.
- Co je to „shora dolů“ (mimala lemata)? [OP1 2 4]:
Tzn. od 1. fáze do 4. fáze: protože 4. fáze, která zůstala bez světla, je považována za nejnižší ze všech stupňů a čím je touha přijímat slabší, tím je tento stupeň považován za vyšší, až do 1. fáze, která je nejvyšší ze všech.
- Co znamená „vyplňuje“ (memalé)? [OP1 1 3]:
Kde není žádná potřeba (nedostatek) a ani není možné přidat cokoliv k dokonalosti.
- Co je „vyšší — nižší“ (mala — mata)? [OP1 2 4]:
Důležitější je považován za „vyšší“ a horší je považován za „nižší“.
- Co je „místo“ (makom)? [VV1 11]:
Touha přijímat, která je ve stvoření, je „místo“ pro všechno potěšení a světlo v něm.
- Co je „čtverec“ (meruba)? [OP1 1 300]:
Stupeň, který zahrnuje všechny 4 fáze přání (úplné kli).
- Co je „trojúhelník“ (mešuláš)? [OP1 1 400]:
Stupeň, v němž jsou pouze první tři fáze přání.
Když se fáze 4 – Malchut pozvedá k fázi 2 – Bině vytváří trojúhelník s přeponou nazývanou parsa, který představuje práci ve 2. omezení. Nad parsou je fáze 1, pod parsou fáze 3, v souhrnu představují kli. Zobrazení jejich spojení – fáze 1, fáze 3 a fáze 2 a 4 - tvoří písmeno alef, 1. písmeno hebrejské abecedy.
Celá abeceda, slova, stavba písmen, kelim začíná s cimcum bet, s výstupem Malchut do Biny. Čtverec je práce v cimcum alef nad taburem Adam Kadmon. Práce pod taburem Adam Kadmon, ve světech Acilut, Berija, Jecira a Asija, probíhá pouze v cimcum bet a proto je tam zdroj, kde začínají písmena.
- Co znamená, že „se dotýká“ (nogéa)? [OP1 2 6]:
Pokud není rozdíl vlastností (formy) od jeho kořene natolik rozeznatelný, aby jej šlo oddělit od kořene, říkáme, že „se dotýká“ kořene. A to je stav mezi každými dvěma sousedícími stupni.
- Co je „centrální bod“ (nekuda emcait)? [OP1 1 50]:
Tak se nazývá 4. fáze, která se nachází v Nekonečnu, kvůli její jednotě se Světlem Nekonečna.
Tj. nachází se v úplné jednotě se Světlem Nekonečna. Kdyby tomu tak nebylo, nacházel by se někde jinde, ne v „centru“.
- Co je „konec“ (sof)? [OP1 1 20]:
Konec (sof) a ukončení (sium) každého stvoření vzniká v důsledku síly odporu (1. omezení) ve 4. fázi, kdy přestane Horní Světlo svítit, protože jej (4. fáze) přestane přijímat (poněvadž se chce podobat Stvořiteli, který jen dává, nepřijímá).
- Co znamená „kruhový“ (agól)? [OP1 1 100]:
Pokud není rozdíl „nad a pod“ mezi 4 fázemi přání přijímat, je považován za „kruhový“, jako tvar kruhu, kde nemají smysl pojmy horní a dolní. A proto se 4 fáze nazývají 4 kruhy (igulim), sférické kružnice, jedna uvnitř druhé, ve kterých není možné rozpoznat a rozlišit horní a dolní část.
Ve světě Nekonečna zobrazujeme 4 fáze jako soustředné kružnice, protože zde není vyšší ani nižší. Jiná situace nastává až po
- Co znamená „horní“ (elyon – vyšší)? [OP1 2 4]: Důležitější.
- Co znamená „oddělení“ (perúd – separace)? [VV1 12]:
Dva stupně, u nichž není v ničem (absolutně) žádná shoda vlastností (formy), jsou považovány za zcela oddělené od sebe navzájem.
- Co znamená „prázdný“ (panúj)? [OP1 1 4]:
Místo připravené přijmout nápravy a dokonalost.
Jakmile člověk (Malchut) pocítí potřebu naplnit se potěšením z darování Stvořiteli, v tom okamžiku se objeví „prázdné“ místo, i když původní naplnění světlem nezmizelo, přesto se cítí prázdný (při srovnání s napraveným stavem). To proto, že v něm vzniklo úplně nové kli a již žije v nové skutečnosti.
- Co znamená „prostý“ (pašút)? [OP1 1 9]:
Když v něm není rozdíl mezi stupni a stranami.
Prostý je stejnorodý, s nejnižší úrovní přání, který ještě nic nepociťuje a je v něm pouze světlo Nefeš, minimální energie pro udržení existence.
- Co je „omezení“ (cimcúm)? [OP1 1 40]:
Ovládající svá přání, potlačující své přání přijímat a nepřijímající, i když si to velmi přeje, je považován za omezujícího se.
1. omezení není náprava, ale pouze 1. krok k nápravě. Přání přijímat se neztrácí, jen se v nás více a více rozvíjí. Jestliže jej nechceme použít, musíme získat novou vlastnost z venku, která se nazývá bina. A pak, když si jej přejeme využít na věnování, musíme použít toto přání zároveň s binou – malchut současně s binou.
- Co je „linka“ (kav)? [OP1 2 2]:
Ukazuje, že je v ní rozdíl mezi horní a dolní částí, co před ní nebylo, a také poukazuje na to, že je její záření velmi slabé ve srovnání s předchozím.
Při vzestupu duchovními světy, než dosáhneme úplné nápravy, přijímáme pouze tuto linku, ale ve srovnání s naším světem je to ohromné světlo, ovšem vzhledem ke Světlu Nekonečna je tak malá, jako vlasová linka vůči celému kruhu.
- Co znamená „blízký“ (karóv)? [OP1 1 30]:
Čím je něčí forma (vlastnosti) bližší a podobnější formě (vlastnostem) jiného, tím je považován za jemu bližšího.
- Co je „hlava“ (roš)?
Ta část stvoření, která se v co největší míře shoduje s vlastnostmi kořene, se nazývá jeho hlava.
- Co je „rúach“? [OP1 1 5]:
Světlo Chasadim se nazývá ruach.
- Co je „přání“ (racón - touha, vůle)? [O1 35]:
- Co je „jméno“ (šem)? [VV1 5]:
Svatá jména jsou vysvětlení (biurim) toho jak světla, na která tyto názvy poukazují, mohou být dosažena, tj. jméno stupně ukazuje na způsoby a cesty k dosažení daného stupně.
Jméno označuje určitý stupeň, duchovní úroveň. Tato sestává z nádoby, souhrnu přání této úrovně, a světla, které do nich vstupuje. Všechny parametry nádoby – kli a vstupujícího světla v souhrnu tvoří jméno této úrovně na škále „já – Stvořitel“ a zároveň „návod“ k jejímu dosažení. Jak se to děje? Po příjmu světla do parcufu pak dojde k jeho výstupu (z parcufu) a v jeho průběhu vznikají písmena. Jejich pořadí tvoří jméno. Když se na toto jméno dívám „zdola nahoru“ začínám chápat, jakým způsobem je třeba „po jménu vystoupat“, abych dosáhl stavu tohoto parcufu.
Každý z nás, v každém okamžiku, mění své (duchovní) jméno, protože mění své vnitřní vlastnosti, svou polohu (stupeň) na žebříku vzestupu ke Stvořiteli. Gematrie jména nám ukazuje, k jaké duchovní úrovni jméno náleží.
- Co je „toch“ (vnitřní část)? [OP1 1 50]:
Přijímání dovnitř znamená, že světlo je odměřeno a omezeno kli. Ale přijímání „mimo (vně) sebe“ znamená, že není žádné omezení, ani hranice na světlo, které obdrží.
- Co je „pohyb“ (tnuá)? [VV1 33]:
Každá inovace (změna) vlastností (formy) se nazývá duchovní pohyb, protože se tato forma odděluje od předchozí formy a získává vlastní jméno. Je to podobné části oddělené od hmotného objektu, která se posouvá a opouští své původní místo.