Rabaš

Co znamená: „Číše požehnání musí být plná“ v duchovní práci

Rabaš, Článek 38, 1990

V knize Zohar (kapitola Pinchas, str. 241 a v Sulam, b. 630) je řečeno: „Plná - hovoří se o číši požehnání, jak je napsáno, číše požehnání Stvořitele musí být plná. Také člověk musí být celý, dokonalý, stejně jako Jákob přišel dokonalý. A nebyla v ní žádná vada, protože všechno, co má vadu, se nepřiblíží. A písmena Alef Lamed Mem [číselná hodnota = 71] ve slově Ilem [němý] spolu s písmeny Jud Hej [číselná hodnota = 71] jsou písmena slova Elokim [číselná hodnota = 86]. A to se rovná [v číselné hodnotě] číši [Kos] to znamená Pej Vav [číselná hodnota = 86]. A proto musí být číše plná, protože toto slovo je opakem Ilem, Alef Lamed Mem, [doslova – němota, ticho]. A najdeš Male [plná] číše v gematrii je plná - to je Jud Kej.“

A je třeba pochopit:

1) Co nám ukazuje to, že naplňují číši vínem a je plná, což znamená „číše je plná požehnání Stvořitele“. To znamená, že pokud číše není naplněná vínem, nemůže se uskutečnit požehnání Stvořitele.

2) Co to znamená, že „člověk musí být dokonalý podle příkladu číše s vínem“? Co k tomu přidává, pokud je číše již naplněná požehnáním Stvořitele? A proč by také člověk měl být stejný? Jinak se zdá, jako by nebyl schopen obdržet požehnání. Pokud ano, pak ve vztahu ke komu je číše požehnání považována za „požehnání Stvořitele“, a také proč potřebuje číše požehnání?

3) A řečené je ještě složitější, že člověk musí být dokonalý, jak je řečeno, „protože všechno, co má vadu, se nepřiblíží.“ To znamená, že ten, kdo má vadu, se nemůže přiblížit ke Stvořiteli. Z toho vyplývá, že ten, komu schází takový (nějaký) orgán, se již nemůže přiblížit ke Stvořiteli, musí zůstat daleko od Stvořitele a nemá právo výběru, nedej Bože?

4) Co nám říká, že Ilem [němý] a Male [plný] jsou stejná písmena, a že číše je v gematrii Elokim?

Abychom tomu všemu porozuměli, je třeba si připomenout pořadí práce, kterou musíme udělat, jak je řečeno: „kterou stvořil Stvořitel, aby učinil.“ Mnohokrát jsme hovořili, že máme dvě vlastnosti, které jsou navzájem protikladné.

1) Cílem stvoření je potěšit stvoření, to znamená, aby stvoření získávala dobro a potěšení.

2) Nápravou stvoření je, aby se stvoření pokusila odevzdávat Stvořiteli pro Jeho potěšení. Touha přijímat pro sebe se chce těšit, tato touha je dána Stvořitelem, ale člověk tuto touhu odmítá, a veškerá jeho touha je, aby přinesl potěšení Stvořiteli.

Ukazuje se, že tyto dvě věci jsou vzájemně protikladné. Proto je tak těžké pracovat na dosažení této touhy, nazvané touha poskytnout potěšení Stvořiteli, a anulování touhy po vlastním prospěchu. A aby člověk vyšel zpod vlády touhy přijímat, je nutné začít s Lo Lišma, to znamená pro sebe. To znamená, že díky naplnění Tóry a přikázání člověk obdrží odměnu v tomto světě, jak je uvedeno v knize Zohar: „aby měl život, zdraví a jídlo.“ Jinak nebude mít možnost těšit se z hmotného života v tomto světě. A když tomu člověk věří, existuje již něco, co ho nutí naplnit Tóru a přikázání, což znamená víru v odměnu a trest, to znamená, že naplňuje Tóru a přikázání ze strachu z trestu a doufá v obdržení odměny.

Trest a odměna se někdy u člověka projevují jako trest a odměna v budoucím světě, když existují pojmy Rajská Zahrada a Peklo. A to je důvod, který ho nutí plnit Tóru a přikázání. A protože „z Lišma přicházíme do Lišma“, to znamená, že mu svítí světlo Tóry, existuje trest a odměna v jiné podobě, to znamená odměna, aby dosáhl splynutí se Stvořitelem. Pak má příležitost pocítit velikost Krále a doufá v tuto odměnu. A trest se nazývá, když vidí a cítí, že je oddělen od Zdroje života, a to je, když cítí svou vzdálenost od Stvořitele, a to je pro člověka největší trest.

Ukazuje se, že když člověk již obdržel určitý pocit z Tóry a přikázání, který mu nese lo Lišma, tehdy už začíná trochu cítit velikost Stvořitele. To vede k tomu, že se člověk chce upozadit před ním jako svíčka před pochodní. A člověk sám neví, proč chce nyní potlačit své já a anulovat celou svou existenci před Stvořitelem, ale vnímá to jako něco zcela přirozeného. To znamená, že i když člověk nechápe, co se s ním nyní děje, když se chce anulovat, ve skutečnosti tomu tak je. A to znamená probuzení shora, což je pro samotného člověka nedosažitelné. To znamená koncept ruky - tohoto porozumění, jak se říká, „bude dosaženo rukou“. To znamená, že člověk nechápe, proč se chce ve skutečnosti před Ním anulovat.

Ale poté, když ho prozření opustí a člověk se začne snažit anulovat před Stvořitelem a chce dosáhnout toho pocitu, který měl během vzestupu, uvědomí si, jak je od tohoto cíle ještě vzdálen. A všechny jeho orgány se brání představě, že se vzdá osobního prospěchu a že všechny jeho činy budou namířeny pouze k tomu, aby potěšil Stvořitele.

Tehdy uvidí, že svět v jeho očích zmizel a neexistuje způsob, jak od něj získat životní sílu. A pak si uvědomí, že je ve stavu pádu a nízkosti. Když vidí, že nikdo nemá tak špatné myšlenky, když dojde k takovému pádu. A pak člověk musí věřit vírou mudrců, že tyto myšlenky přicházejí shora, to znamená, že shora chtějí, aby se tento člověk přiblížil ke Stvořiteli, aby dostával pády, protože to, že dostává tyto pády, je nezbytné, aby pocítil potřebu toho, aby ho Stvořitel pozvedl. A to, že člověk musí věřit vírou mudrců, že tyto myšlenky přicházejí shora, to znamená, že shora chtějí, aby člověk, který se chce přiblížit ke Stvořiteli, obdržel pády - a to proto dostával pády, aby pocítil touhu, aby ho Stvořitel pozvedl.

O tom je řečeno: „z kalu pozvedá ubožáka“ (Žalmy 113:7). A to právě tehdy, když cítí, že se nachází v odpadcích, to jsou všechny ty věci, které považoval za zbytečné, které jsou krmením pro zvířata, živící se odpadem, tím, co lidé vyhazují a říkají, že to není vhodné pro krmení lidí, jak i on o tom hovořil během vzestupu.

Nyní však, když ho chce Stvořitel přiblížit, by měl člověk cítit svou potřebu, a tehdy bude moci obdržet naplnění této potřeby. Ukazuje se, že právě v okamžiku, kdy se člověk nachází v odpadcích, protože hledá jídlo, a když vidí, k čemu přišel po veškerém úsilí, které vynaložil, aby dosáhl touhy potěšit Stvořitele, je schopen skutečné modlitby. Ale člověk nemá vždy sílu věřit.

Ale když už je člověk blízko k tomu, aby přijal pomoc shora, blízko - to znamená, že už má Kli, touhu odevzdávat - od nynějška a dále, a to je, když vidí, že ho může zachránit pouze Stvořitel. Jak řekl můj otec a učitel Ba'al HaSulam: toto je nejdůležitější bod v práci člověka, když už má blízký vztah se Stvořitelem, protože on na sto procent ví, že mu nic nepomůže, pouze Stvořitel mu může pomoci.

A přestože tomu věří, tato víra pro něj ne vždy svítí, že právě nyní je čas, kdy je nejlépe připraven přijmout spasení od Stvořitele, že právě nyní může být spasen, že ho Stvořitel přiblíží. To znamená, že mu dá touhu odevzdávat a dostat se z moci sebelásky, což znamená vyjití z Egypta. To znamená, že se dostane z moci Egypťanů, kteří přiměli Izrael trpět tím, že jim nedovolili vykonávat duchovní práci. A „a zasténali synové Izraele z práce, a jejich křik se pozvedl ke Stvořiteli,“ a tehdy je Stvořitel zachránil z egyptského vyhnanství.

To znamená, že nakolik národ Izrael pociťoval otroctví a chtěl uniknout z tohoto vyhnanství, když je Egypťané zotročili, když dospěli k tomuto důležitému bodu, to znamená, když pocítili svou nízkost, tehdy je Stvořitel vysvobodil z Egypta. A o tom řekl svatý ARI, že národ Izrael, když byl v Egyptě, přebýval již v 49 branách nečistoty. A tehdy ho Stvořitel zachránil z Egypta. To znamená, jak bylo řečeno výše, že již dosáhl nejnižšího bodu nízkosti, pod nímž už žádný není. A pak ho Stvořitel zachránil.

Ukazuje se, že když člověk vidí, jak je nízký, musí věřit, že právě teď je čas, kdy ho Stvořitel přiblíží, a pokud na něj víra v té době nesvítí, uteče z bojiště.

Ukazuje se, že veškeré úsilí, které vynaložil, bylo marné. Ale pak mu dají další probuzení shora, a on znovu zapomene, co měl během pádu, a znovu si myslí, že nebude mít pády, a tak se všechno opakuje znovu. A člověk potřebuje velké milosrdenství shora, aby neutekl z bojiště. A přestože člověk používá rady mudrců, kteří řekli: „Vytvořil Jsem zlý počátek, vytvořil jsem Tóru jako koření,“ říká, že tuto radu už několikrát použil, a to mu nepomohlo.

A také říká, že už použil radu „ten kdo se přichází očistit, tomu pomáhají “, ale jako by všechny tyto rady nebyly pro něj. Pokud je to tak, pak člověk neví, co má dělat. A pak pro něho přijde nejhorší stav, když chce z těchto stavů uniknout. Ale nemá kam utéct. A pak trpí skutečností, že je mezi stavy zoufalství a jistoty. Ale pak se člověk ptá - kam má kráčet?

A tehdy neexistuje žádná jiná rada než modlitba. A tato modlitba je také bez jakékoli jistoty. Ukazuje se, že se musí modlit, aby věřil, že Stvořitel slyší modlitbu, a vše, co člověk v těchto stavech cítí, je pro jeho užitek. Může to být jen výše rozumu. I když mu rozum napovídá po všech výpočtech a vidí, že mu nic nemůže pomoci, musí věřit výše rozumu, že ho Stvořitel může osvobodit od touhy přijímat pro sebe, a místo toho dostane touhu odevzdávat. A poté, když člověk přijme od Stvořitele touhu odevzdávat, pak dojde k dokonalosti se Stvořitelem, to znamená, že mu budou uděleny stejné vlastnosti, což znamená jednota.

A to znamená, že člověk nemá žádné nedostatky. Protože všechny nedostatky, které jsou v člověku, - jsou jeho špatné myšlenky o duchovnu. To znamená, že v místě, kde by člověk měl cítit důležitost duchovního, že je to něco velmi důležitého, když by se měl člověk před tím anulovat, když by měl mít lásku ke Stvořiteli v důsledku touhy po Stvořiteli - pak má to vše naopak. To znamená, že cítí odpor těla. A to vše kvůli nedostatku víry ve velikost Stvořitele. A jak se může přiblížit ke Stvořiteli se všemi svými nedostatky? A to je to, na co jsme se ptali, že kdo má vadu, se nepřiblíží. To znamená, že už nemá na výběr, aby se sblížil se Stvořitelem. To znamená, že není řečeno o něm - „a vybírá si život.“ Lze to říct?

V práci však můžeme říci, že touha je vada, to jest potřeba víry ve Stvořitele. Tak či onak „ten, kdo má vadu, se nepřiblíží“ - nebude schopen přistoupit ke Stvořiteli. Nejprve však musíte napravit zlozvyky, to znamená činit dobré skutky s úmyslem být odměněn vírou Stvořitele, který vládne světu jako dobrý a tvořící dobro.

Nyní vysvětlíme, na co jsme se ptali, proč se předpokládá, že “číše požehnání by měla být naplněna vínem”, jinak není považována za číši požehnání. A k tomu říká “Takže člověk by měl být dokonalý”. Ale co spojuje číši a člověka, že pokud musí být plná číše, měl by člověk být dokonalým?

Odpověď je, že číše je Kli, do kterého nalévají víno. Kli se nazývá “nedostatek” a do nedostatku vstupuje naplnění. Vínu se říká “hojnost” a vzhledem k hojnosti tam nemůže být nikdy nedostatek, poněvadž “Není nedostatku v Králových palácích” a jak je napsáno “Já svoje HaVaJaH neměním”, což znamená, že ve světle nikdy nemůže být nedostatek. Spíše je všechno závislé na přijímajících Kelim, aby byly celistvými, nikoliv rozbitými.

Jak jsme se učili, byla zde záležitost rozbíjení nádob, kde se z rozbití nádob objevily Klipot. Rozbíjení nádob znamená, že stejně jako když se rozbije skutečná nádoba, pokud do ní dáme tekutinu, tak se okamžitě vylije, a stejně tak v duchovnu: když číše, zvaná Kli, není plná, ale Kli má nedostatek ve Stvořiteli, hojnost odchází k vnějším, jmenovitě do Klipot.

Předpoklad, že číše musí být plná, znamená, že by měla být odpovídající hojnosti, která přichází od Dávajícího. Pak může být číše plná a hojnost neodejde k vnějším. Abychom pochopili tu úvahu, ještě k tomu přidali a řekli: “takže člověk by měl být celistvý” a nebude v něm žádný kaz. To je, když se číše nazývá “číše požehnání”.

Člověk je Kli, které musí přijmout světlo požehnání. A člověk musí být v dokonalosti se Stvořitelem, co znamená, že všechny jeho starosti jsou pouze o dobro Stvořitele, nikoli ve svůj prospěch. To znamená „plnou číši“. To je náznak, že člověk musí být úplný. A pak může být číše plná.

Pokud Kli, které se nazývá číše, vypovídá o přijímajícím člověku, pak může být požehnání v Kli úplné a požehnání z něho neunikne, tj. z Kli ven, do Klipot. A všechno zůstane ve svatosti, protože člověk nebude mít žádnou vadu, protože vada v duchovním se nazývá příměs touhy přijímat. A pokud člověk napravil všechny nedostatky uvnitř sebe, co znamená touhu přijmout pro sebe, pak zůstane číše plná požehnání Stvořitele, a nic ze Světla neunikne ven.

Nyní pojďme objasnit, co znamená „Ilem s Jud Kei“ - to jsou písmena Elokim. A to se rovná [v numerickém vyjádření] Kos [číši], a číše musí být plná, protože opakem slova Ilem [němý] - je Male [plný].“ A musíte pochopit, o čem to je.

Svatý ARI objasňuje Kej, Elokim, pokud jde o Kli, vhodné pro obdržení hojnosti, která se nazývá světlo. A říká, že objasněný řád tkví v tom, že je nutné pozvednout jiskry a Kelim z BJA do Acilut, k Ibur Ima a poté se pozvednou ŠACH, 320 jisker, 32 vlastností Bchiny, když každá vlastnost obsahuje 10, a to je 320 Bchinot, vlastností.

A protože díky Malchut, s vlastností soudu, která byla v celé Malchut, v každé z 32 cest a díky této Malchut došlo k rozbití, takže první náprava byla v tom, že ABA, zvaný Chochma, vyjasnil a spustil Malchut každé úrovně. A to se nazývá, že spustil Malchut každé cesty, a to znamená Pe, ústa, Malchut, ze které se odhaluje úroveň a svítí.

A o tom bylo řečeno (v TES, část 12, s. 1022, b. 246): „Plod vůbec nemluví, protože je němý, od Elokim. A tak mlčí, nemluví. A to je význam „ten, kdo se dělá němým“ (Šmot 4:11). Říká se (v TES, část 12, b. 221): „A tak se při krmení naplnili od písmen Jud Kej a stali se absolutně duchovními.“

A musíme rozlišovat oslovení k tichému v duchovním díle. Řeč - to je druh odhalení, to znamená, že člověk již dosáhl stádia krmení v duchovním. Už cítí, že jí ze svatosti. Krmení mlékem ukazuje na světlo Chasadim, jelikož vlastnost Chesed - je vlastností odevzdání. Když je člověk odměněn Kelim odevzdání, to znamená, že všechny jeho činy jsou kvůli Nebesům, a už se nestará o svoji výhodu - to znamená vlastnost milosrdenství, Chesed.

Před krmením však existuje fáze zárodků, kdy ji vyšší napravuje. Lze si představit, že člověk je jako plod, který je v lůně matky. Plod se anuluje před matkou, nemá vlastní názor a jak říkali mudrci, plod je součástí těla matky a jí to, co matka, a nemá žádnou samostatnou schopnost, nemůže se ptát. Nemá jméno a to je to, čemu se říká němý - nemá ústa, aby mohl klást otázky.

Když člověk může chodit a mít zavřené oči nad rozumem a věřit v moudrost mudrců a postupovat až do konce. Tomu se říká zárodek, protože člověk nemá ústa. Zárodek (definice z TES, část 8, str. 608, b.17) je „stupeň Malchut, který je nejmenší a s největším omezením, a nazývá se Ibur, ze slov přestupek a soudy, jak je uvedeno ve slovech „Stvořitel se na mě hněval kvůli vám“ (Dvarim 3:26).

A otázka přestupku a soudu [Din] by měla být vysvětlena. Protože člověk musí chodit se zavřenýma očima vírou výše rozumu, tělo je proti této práci, a proto to, že člověk musí neustále překonávat hněv, vztek a utrpení, je velmi těžká práce, neustále kráčet a anulovat se před Vyšším, a nechat Vyššího, aby s ním dělal, co bude chtít. A to se nazývá zárodek, což je nejmenší a nejvíce ve svých možnostech ohraničený stav.

Stupeň nápravy je, jak říkali mudrci, když otec [Chochma] dává bělost a očišťuje nižší od své touhy přijímat. Člověk začíná cítit, že jeho touha přijímat je odpad, protože se říká, že i když jsou vaše hříchy karmínové, zblednou jako sníh. A pak matka dává červenou, což znamená, že Bina je světlo Chasadim, světlo, které přichází do odevzdávajících Kelim. Jinými slovy, když člověk začne chápat, že touha přijímat pro sebe je podobná odpadu, dostává touhu odevzdávat. To znamená, že Vyšší dělá a nižší se anuluje absolutně bez kritiky.

To, jak je uvedeno výše, znamená, že nemá ústa, to znamená, že je němý, nemá svou vůli, schopnost "mluvit". Fáze porodu a krmení, kdy už má ústa, tzn. vlastní vůli, a už rozumí tomu, co dělá. Už si může vybrat, tzn. má schopnost vlastní volby. A to znamená, že získá stupeň Ruach, který svítí, když se nachází v duchovním jako nezávislý. Když byl ve stádiu plodu, měl pouze úroveň Nefeš, od slova “nefis” - to znamená "neživý", neboť neměl svůj vlastní pohyb a Vyšší síla ho vedla při každé činnosti.

A potom dostane celé jméno od Elokim. To znamená, že když byl ve stádiu embrya, mlčel o duchovním, neměl svou vůli pracovat, ale všechno bylo na vrub Vyšší síly. A po narození začíná duchovní krmení - z jeho strany. A pak získá celé jméno od Elokim. Toto je náznak, že zpočátku byl němý a nyní se stal dokonalým, to znamená, že již stal hodným stupně Jud Kej od Stvořitele, což mluví o celém jménu pomocí gematrie Kos, číše, a toto je číselná hodnota Elokim = 86, a pak je číše plná. To znamená, že když se člověk již napravil v duchovním, nazývá se dokonalou nádobou. A ta se nazývá číše požehnání, to znamená, že se v něm už může nacházet požehnání. A protože je nádoba napravená, vše, co přijímá, zůstává v duchovním.

Z toho je zřejmé, že číše by měla být naplněna vínem. To naznačuje, že světlo naplní Kli, zůstane v něm a vše bude pro odevzdání. Ukazuje se, že když mluvíme o přikázání, vše odpovídá větvím a kořenům, takže číše požehnání by měla být plná, což naznačuje duchovní, tj. postup a úsilí člověka k dosažení cíle stvoření.