Lekce 9. „Není nikoho jiného kromě Něho“

Studium kabalistického textu

Slidy 2-3

Předmluva od Rav Dr. Michael Laitman

Mezi knihami a rukopisy, které můj učitel Rav Baruch Šalom Halevi Ašlag (Rabaš), nejstarší syn Baal HaSulama, který pokračoval v jeho stopách, studoval, byl speciální zápisník, na němž bylo napsáno rukopisem mého učitele: "Slyšel jsem".
Tento zápisník nikdy neopouštěl a kamkoli šel, vzal si ho s sebou a opakovaně ho studoval.
Když byl na smrtelné posteli, pozdě v noci mi předal zápisník a řekl mi: "Vezmi zápisník a studuj ho." Brzy ráno, když jsem byl poblíž jeho postele, již nebyl mezi námi. 

Zápisník obsahuje sbírku esejí Baal HaSulama, které Rabaš napsal z úst svého otce okamžitě, jak je vyslovil. Kvůli jejich jedinečnosti jsme zachovali styl mluveného jazyka použitý v článcích — které Rabaš žíznivě pil a na jejichž základě vybudoval základy svého učení.

Slide 4

Původní stránka ze zápisníku "Šamati" Rabaše

Slidy 5-10

Baal HaSulam, Šamati, článek č. 1 - „Není nikoho jiného kromě Něho“

Je řečeno (Deuteronomium, 4, 35): „Není nikoho jiného kromě Něho,“ což znamená, že na světě není žádná jiná síla, která by mohla něco učinit proti Stvořiteli. A příčina toho, že člověk vidí, že na světě existují věci a síly, které popírají existenci Vyšších sil, tkví v tom, že takové je přání Stvořitele. A to je metoda nápravy nazvaná „levá ruka odstrkuje a pravá přibližuje“ (Sanhedrin 107, 2), a to, že levá ruka odstrkuje, je součástí nápravy. To znamená, že na světě existují věci, které od samého počátku přicházejí s úmyslem srazit člověka z přímé cesty a odvrhnout ho od Svatosti.

A prospěch z těchto odstrkování spočívá v tom, že s jejich pomocí člověk získává potřebu a úplnou touhu po Stvořiteli, aby mu Stvořitel pomohl, neboť vidí, že jinak bude ztracen. Nejenže nepostupuje v práci, ale vidí, že se vrací nazpět, to jest dokonce k „pro sebe“, a nemá sílu plnit Tóru a Přikázání. A Tóru a Přikázání může plnit pouze opravdovým překonáváním všech překážek vírou výše rozumu. Avšak nemá vždy sílu k tomu, aby překonával vírou výše rozumu – to znamená, že je nucen odbočit z cesty Stvořitele, dokonce se záměrem „pro sebe sama“.

A vždy má zborceného více než stabilního, pádů mnohem více než vzestupů a nevidí konec těchto stavů. Domnívá se, že navždy zůstane vně Svatosti, protože vidí, že je proň obtížné splnit dokonce i ten nejmenší duchovní čin pouze překonáním vírou výše rozumu. Avšak není vždy schopen překonat – tak jak to skončí?

A tehdy dospěje k rozhodnutí, že není nikdo jiný, kdo by mu mohl pomoci, jenom sám Stvořitel. A proto se v něm rodí skutečná potřeba Stvořitele, aby mu On otevřel oči a srdce a opravdu ho k Sobě přiblížil a on s Ním navždy splynul.

„Ten, kdo říká, že na světě existuje jiná síla čili Klipot, se nachází na stupni služby jiným bohům.“ A nepáchá zločin svou nevírou ve Stvořitele, ale tím, že si myslí, že kromě Stvořitele existuje jiná moc a síla.

Slide 11

„Člověk by měl věřit tomu, že „není nikoho jiného kromě Něho,“ že vše dělá Stvořitel. Jinými slovy, jak říkal Baal HaSulam, před každou akcí by měl člověk říci, že člověku byla dána pouze volba, protože „Jsem-li sám pro sebe, kdo je pro mě?“ […] Nicméně, poté by měl člověk říci, že vše je osobní Prozřetelnost a že nic nedělá sám." 
- Rabaš "Proč se Tóra nazývá „Střední linie“ v duchovní práci? - 2"

Slide 12

„I když vidíme, že v Tóře existují dvě části - první, Micvot mezi člověkem a Stvořitelem a druhá, Micvot mezi člověkem a člověkem - jsou obě totéž. To znamená, že jejich praktikování a žádoucí cíl z nich jsou jedno: Lišma. Nezáleží na tom, zda člověk pracuje pro svého přítele nebo pro Stvořitele, jelikož je to vryto v stvořeném bytí při narození, že cokoliv, co pochází od jiného, se jeví jako prázdné a nereálné." 
- Baal HaSulam "Láska k Bohu a láska k člověku"

Slide 13

Souhrn:

• Stvořitele nelze pochopit, aniž bychom ho cítili.
• Acmuto (Jeho podstata) je hlavní zdroj a nelze ho dosáhnout.
• Cítíme Stvořitele jako dobré a pravdivé spojení mezi námi, protože slovo „Stvořitel“ pochází z „přijď a uvidíš.”
• Stvořitel je síla dávání (odevzdání). Podle zákona ekvivalence formy, abychom ho cítili, musíme si osvojit jeho vlastnosti. Jak můžeme vyjádřit a zkoumat naši schopnost dávat (odevzdávat)? — Pouze skrze společnost.
• Za žádných okolností nevytváříme žádnou podobu. Toto je největší chyba. Ve chvíli, kdy vytvoříme vnější obraz, okamžitě sestupujeme na úroveň idolatrie.