'Kurz pro desítky' - Lekce č. 2

Téma: Kde získáváme palivo na duchovní cestě?

O velikosti a důležitosti cíle na cestě.

Vybrané úryvky ze zdrojů

1. RABAŠ, článek 1 (1984), "Cíl vytvoření skupiny - 2"

 Rabaš, Článek 1 (1984) „Cíl vytvoření skupiny - 2“

Člověk je zpočátku stvořen jako nádoba pro přijímání potěšení, což se nazývá láska k sobě, egoismus. Proto, pokud člověk necítí, že něco získá, není schopen ani té nejmenší činnosti. Ale jestliže svůj egoismus nepřemůže, nemůže dosáhnout splynutí se Stvořitelem, to znamená Hištavut ha-Cura totožnosti vlastností a kvalit s Ním.
Jelikož je přemáhání egoismu v rozporu s naší přirozeností i s celou naší existencí, potřebujeme skupinu stejně smýšlejících, která nám dá velkou sílu k překonání našeho přání přijímat potěšení, jež se nazývá „zlo“, poněvadž právě toto přání nám neumožňuje dosáhnout cíle, pro který byl člověk stvořen.

2. RABAŠ, článek 24. "To hlavní, co nám schází"

To hlavní, co nám chybí, a proto nemáme energii k práci, je to, že nám chybí důležitost cíle. To znamená, že neumíme ocenit naši službu, abychom věděli, komu odevzdáváme. A také nám chybí poznání velikosti Stvořitele, abychom věděli, jak požehnaní jsme, že jsme byli poctěni sloužit Králi, protože nemáme nic, co by nám umožnilo pochopit Jeho velikost.
A v jazyce knihy Zohar se to nazývá „Šchina v prachu“, což znamená, že odevzdávání Jemu je pro nás stejně cenné jako prach. A samozřejmě nemáme energii k práci, protože bez radosti není síla k práci.

3. RABAŠ, článek 4 (1984) „Nechť člověk pomůže svému bližnímu“

Musíme pochopit, jak může člověk pomoci svému příteli. V této záležitosti, konkrétně když existují bohatí a chudí, moudří a blázni, slabí a silní? Ale když jsou všichni bohatí, chytří nebo silní atd., jak může jeden pomoci druhému?
Existuje jedna vlastnost, která je společná všem - nálada. Je řečeno: „úzkost v srdci člověka - ať o tom vypráví ostatním.“ Neboť ani bohatství, ani moudrost ani podobné věci nepomohou zůstat v povznesené náladě.
Člověk je schopen pomoci druhému, právě když vidí, že je přítel v zoufalství. Je řečeno: „člověk se sám nemůže vysvobodit z vězení“ - ale přítel dokáže probudit povznesenou náladu.
Jinými slovy, přítel ho pozvedá ze stavu, ve kterém se nachází, do stavu ducha života a člověk znovu začíná získávat důvěru v život a bohatství. A začíná cestu, jako by teď měl svůj cíl blízko.
Z toho vyplývá, že by každý měl přemýšlet a starat se o to, jak může pomoci příteli, aby mu dal dobrou náladu. Pokud jde o náladu, každý může najít u přítele místo nedostatku, které je schopen naplnit.

4. RABAŠ, dopis 24

Musíš vždy stát na stráži - dnem i nocí, tedy v době, kterou cítíš jako „den“, i v době, kterou cítíš jako „noc“, protože říkáme Stvořiteli: „Tvůj je den a Tvá je noc,“ což znamená - i „noc“, to je, že temnota noci také přichází ze strany Stvořitele pro dobro člověka, jak je napsáno: “Den dni přináší řeč a noc noci odhaluje poznání”. Z toho vyplývá, že musíš probouzet srdce přátel, aby se plamen pozvedl sám, jak řekli naši mudrci o větě: “Když budeš zapalovat svíce…” Díky tomu budeš poctěn probudit na nás lásku Stvořitele.

5. RABAŠ, článek č. 30 (1988), „Na co se dívat ve shromáždění přátel“

Každý se musí snažit přinést do skupiny pozdviženou náladu a naději, přidat skupině energii, aby každý člen si mohl říci, že teď ve své práci začíná novou stránku. To znamená, že předtím, než vstoupil do skupiny, byl zklamaný svým pokrokem v duchovní práci, a nyní mu přátelé dali ducha života, plného naděje, že s jejich pomocí dosáhne přesvědčení a síly překonání, protože nyní cítí, že může dosáhnout dokonalosti. A o tom, co bylo důležité, co stálo proti němu jako obrovská hora a on si myslel, že ji nedokáže zdolat (a to jsou opravdu silné překážky) – si teď myslí, že je to jen nula. A všechno dostal ze síly skupiny, protože všichni se snažili přinést do skupiny ducha souhlasu a svěží atmosféru

6. RABAŠ, článek č. 17 (1986), "Program shromáždění-2"

… celý základ, díky kterému můžeme získat spokojenost a potěšení a můžeme se těšit. Navíc je naší vysokou povinností - těšit se odevzdáním. Kvůli tomu musíme pracovat nad jedním momentem - nad tím, abychom oceňovali duchovní. To se projevuje v péči o to, „ ke Komu se obracím“, „s Kým mluvím“, „Čí předpisy vyplňuji“ a „Čí učení studuji.“ Jinými slovy, člověk musí hledat prostředky, aby oceňoval Darujícího Tóru.

A předtím, než si člověk ze své strany zaslouží nějaké podsvícení shora, musí hledat lidi, kteří jsou mu víceméně podobní a kteří také hledají způsoby, jak zvýšit význam jakéhokoli kontaktu se Stvořitelem v jakékoli podobě. Když se na tom mnozí shodnou, pak může každý dostávat pomoc od přítele.

7. RABAŠ, článek č. 30 (1988), "Co požadovat od Shromáždění přátel"

Přátelé by měli především spolu hovořit o velikosti Stvořitele, protože podle míry velikosti Stvořitele, kterou si člověk představuje, se ve stejné míře přirozeně anuluje před Stvořitelem. Je to, jak vidíme v přírodě, že malý se anuluje před velkým, a to nemá nic společného s duchovním. Toto chování se vztahuje spíše na světské lidi.

Jinými slovy, Stvořitel vytvořil přírodu tímto způsobem. Když přátelé mluví o velikosti Stvořitele, probouzí touhu anulovat se před Stvořitelem, protože začínají cítit touhou a přání sjednotit se s Ním.

8. Baal HaSulam, z rukopisu „Poslední generace“

V každém člověku, i v tom světském, existuje neznámá jiskra, která požaduje jednotu se Stvořitelem. Když se na čas probudí, probudí v člověku vášeň po poznání Stvořitele nebo po Jeho popření, což je v podstatě totéž...

A pokud člověk najde někoho, kdo tuto jeho vášeň uspokojí, bude souhlasit se vším. K tomu bychom měli přidat i otázku nesmrtelnosti duše a odměny v budoucím světě, stejně jako osobní úctu a národní hrdost – aby člověk oslavoval svůj národ.