Rav Baruch Shalom Ashlag

Rabaš, článek 1, 1984
Cíl vytvoření skupiny - 1

„Shromáždili jsme se zde, abychom položili základy struktury skupiny pro všechny, kdo chtějí kráčet cestami Ba’ala HaSulama podle metodiky, jež představuje cestu, která umožňuje stoupat po stupních člověka a nezůstat na úrovni zvířete, jak je mudrci řečeno.

Avšak to je vysvětleno v knize Darování Tóry, kde je řečeno, že stvoření nepřijímají blaho a potěšení, ačkoli to je příčina stvoření, kvůli rozdílu vlastností mezi nimi a Stvořitelem. Vždyť Stvořitel je Dávající a stvoření přijímající. A existuje pravidlo, v souladu s nímž se větve podobají svému kořenu, ze kterého se narodily.

Jelikož pro náš kořen není příznačné přijímání, tj. Stvořitel nepociťuje nedostatek, nemá potřebu něco přijmout a naplnit Svůj nedostatek, člověk se cítí nepohodlně, dokud musí být přijímajícím. Z toho důvodu se každý člověk stydí jíst chléb z milosti.

Aby to bylo možné napravit, bylo nutné vytvořit svět. „Svět“ [Olam, עולם] znamená ukrytí [He’elem, העלם], protože blaho a potěšení musí být skryta. Nač? Odpověď: kvůli strachu. Jinými slovy, aby měl člověk strach používat svou přijímací nádobu, která se nazývá „sebeláska“.

Smysl tkví v tom, aby se člověk zdržel přijímání potěšení, po nichž touží, aby měl sílu k překonání vášně pro to, po čem touží.

A naopak, nechť přijímá potěšení, z nichž vyrůstá potěšení Stvořitele. Smysl spočívá v tom, aby si stvoření přálo odevzdávat Stvořiteli. A mělo strach před Stvořitelem, tj. před tím, aby přijímalo pro svůj vlastní prospěch. Vždyť potěšení, které člověk přijímá kvůli svému vlastnímu prospěchu, ho oddaluje od splynutí se Stvořitelem.

Shromáždili jsme se zde proto, abychom založili skupinu, kde by každý z nás následoval tohoto ducha „odevzdávání Stvořiteli“. A aby bylo možné dosáhnout odevzdávání Stvořiteli, je nutné nejprve začít dávat člověku – a to se nazývá „láska k bližnímu“. 

Láska k bližnímu je však možná pouze při sebeobětování. Na jedné straně by se každý měl snížit, ale na druhé straně bychom měli být hrdi, že nám Stvořitel poskytl možnost, abychom se mohli připojit ke skupině, kde má každý z nás jediný cíl: „aby Šchina přebývala mezi námi“.

A třebaže jsme tohoto cíle ještě nedosáhli, máme touhu jej dosáhnout. A mělo by to pro nás být také důležité, ačkoliv jsme ještě na začátku cesty. Ale doufáme, že tohoto vznešeného cíle dosáhneme.“

Jelikož pro náš kořen není příznačné přijímání, tj. Stvořitel nepociťuje nedostatek, nemá potřebu něco přijmout a naplnit Svůj nedostatek, člověk se cítí nepohodlně, dokud musí být přijímajícím. Z toho důvodu se každý člověk stydí jíst chléb z milosti.