Lekce # 5 Pády jsou odrazovým můstkem pro vzestupy

Vybrané úryvky ze zdrojů

1. Rabaš. Článek 34 (1988) „Co je den a noc v duchovní práci“
Člověk musí vědět, nebo spíše pocítit, co je tma, jinak si nebude moci užívat světla. Neboť cokoli, co chce člověk ochutnat, [aby pochopil], zda by to měl používat, musí studovat v kontrastu, jak je řečeno: „Jako výhodu světla ze tmy.“ Stejně jako si člověk nemůže užívat klidu, pokud neví, co je únava.
Proto musí člověk projít procesem vzestupů a pádů, ale nesmí být ohromen pády, ale musí se snažit neutíkat z bojiště. Proto si musí během práce uvědomit, že se jedná o dvě [různé] věci, na konci práce však vidí, že světlo a tma jsou jako dvě nohy, které člověka vedou k cíli.

2. Rabaš, Článek 22 (1989) „Co znamená, že v předvečer svátku Pesach jsou položeny čtyři otázky?“
Nevíme, jak ocenili důležitost vzestupu. Jinými slovy, nechápeme, kolik stojí jediný okamžik [vzestupu], když máme sílu věřit ve Stvořitele a když máme nějaký pocit velikosti Stvořitele, protože ve stavu vzestupu toužíme se před Ním bez jakéhokoli důvodu nebo názoru anulovat, stejně jako svíčka před pochodní.
A stejně tak, [pokud nedokážeme ocenit důležitost vzestupu], nemůžeme se těšit z toho, že nás Stvořitel přiblížil a dal nám malé přiblížení, z něhož bychom měli cítit radost a povznesení ducha, které by nám [toto přiblížení] mělo přinést. Ale protože nemáme důležitost, abychom si toho vážili, nemůžeme se z toho těšit nad rámec [existující] míry [...]. Proto nám jsou dány pády, abychom měli příležitost poznat důležitost vzestupů, jak je řečeno: „Jako je výhoda světla [vnímána] z temnoty,“ neboť právě skrze pády může člověk začít rozpoznávat a oceňovat vzestupy.

Rabaš, Článek č. 6 (1989) – „Co znamená výše rozumu' v duchovní práci“
Během práce si člověk musí říci: „Když ne já sám sobě, kdo mi pomůže?“ V tomto stavu si myslí, že vzestupy a pády dělají vlastními silami. Jinými slovy, že jsou bojovníci, nazývaní „vojáci (Cava)“, „stateční hrdinové“.
Později však, když dojde ke spáse, pochopí, že skutečným bojujícím je Stvořitel. Jinými slovy, všechny vzestupy a pády, které zažil, způsobil Stvořitel. Tedy i pády přicházejí od Stvořitele. Člověk neprochází vzestupy a pády jen tak náhodou – je to Stvořitel, kdo organizuje všechny tyto „východy“.
Tyto „východy“ můžeme nazvat východy ze svatosti a „příchody“ – vstupy do svatosti. Vše dělá Stvořitel.

4. Ba’al HaSulam, Šamati 172, Překážky a nesnáze
Všechny překážky a nesnáze, které jsou vidět a otevírají se před našima očima, nejsou ničím jiným než znamením přiblížení se ke Stvořiteli, což svědčí o tom, že si nás Stvořitel přeje k Sobě přiblížit. A všechny tyto překážky nás vedou pouze ke sblížení. Jinak by neexistoval vůbec žádný způsob, jak se k Němu přiblížit. Vždyť ze strany přírody nás nic nemůže více oddělit od vznešené výšky Stvořitele než ten materiál, který do nás byl založen při stvoření. A člověk může posoudit propast, která je rozděluje, teprve tehdy, když se začíná přibližovat ke Stvořiteli. A každá překážka, kterou překoná, mu tuto cestu zkracuje.

5. Rabaš. Článek 6 (1990), „Kdy člověk musí použít hrdost v duchovní práci“
Člověk musí zaměřit pozornost na to a věřit, že Stvořitel se zabývá jeho vývojem a vede ho cestou do Králova paláce. V tomto případě se musí radovat z toho, že Stvořitel ho pozoruje a dává mu také pády. To znamená, že musí věřit, nakolik může pochopit, že mu Stvořitel dává duchovní vzestupy, protože člověk nemůže tvrdit, že sám dostává vzestupy, ale Sám Stvořitel si přeje ho přiblížit, a proto mu dává (pocity) duchovního povznesení.