Lekce # 37. Vztahy mezi přáteli ve skupině kabalistů - Practical Kabbalah

Část 1: Vztahy mezi přáteli ve skupině kabalistů

Vybrané úryvky ze zdrojů

Cíl společnosti

1. Rabaš , článek č. 2, 1984 "O lásce k přátelům "

... Člověk si musí vždy připomínat cíl společnosti. Jinak má tělo tendenci rozmazávat cíl, protože tělo se vždy stará o svůj vlastní prospěch. Musíme si pamatovat, že společnost byla založena čistě na základě dosažení lásky k ostatním, a že to by mělo být odrazovým můstkem pro lásku k Bohu.

Toho se dosahuje konkrétně tím, že se říká, že člověk potřebuje společnost, aby mohl dávat svému příteli bez jakékoliv odměny. Jinými slovy, nepotřebuje společnost, aby mu společnost poskytla pomoc a dary, které by uspokojily nádoby přijímání těla. Taková společnost je postavena na sebelásce a podněcuje pouze rozvoj jeho nádob přijímání, protože nyní vidí příležitost získat více majetku pomocí toho, že mu přítel pomáhá získat hmotné majetky.

Místo toho musíme pamatovat, že společnost byla založena na základě lásky k ostatním, takže každý člen by získal od skupiny lásku k ostatním a nenávist k sobě. A vidět, že jeho přítel se snaží anulovat své já a milovat ostatní, by způsobilo, že každý by byl zapojen do záměrů svých přátel.

Pokud je tedy společnost tvořena deseti členy, například, každý bude mít deset sil, které cvičí soběanulování, nenávist k sobě a lásku k ostatním.

2. Rabaš, článek č. 6, 1984 "Láska k přátelům - 2"

Když se scházejí, každý z nich by si měl myslet, že přišel s cílem anulovat sebelásku. To znamená, že nebude nyní přemýšlet, jak uspokojit svou touhu přijímat, ale bude přemýšlet, co nejvíce to jde, pouze o lásce k ostatním. To je jediný způsob, jak získat touhu a potřebu získat novou vlastnost, nazvanou „touha odevzdávat“.

A z lásky k přátelům lze dosáhnout lásky ke Stvořiteli, což znamená chtít těšit Stvořitele.

Nechť člověk pomůže svému bližnímu

3. Rabaš, článek č. 4, 1984 "Nechť člověk pomůže svému bližnímu"

Musíme pochopit, jak může člověk pomoci svému příteli. V této záležitosti, konkrétně když existují bohatí a chudí, moudří a blázni, slabí a silní? Ale když jsou všichni bohatí, chytří nebo silní atd., jak může jeden pomoci druhému?

Existuje jedna vlastnost, která je společná všem - nálada. Je řečeno: „úzkost v srdci člověka - ať o tom vypráví ostatním.“ Neboť ani bohatství, ani moudrost ani podobné věci nepomohou zůstat v povznesené náladě.

Člověk je schopen pomoci druhému, právě když vidí, že je přítel v zoufalství. Je řečeno: „člověk se sám nemůže vysvobodit z vězení“ - ale přítel dokáže probudit povznesenou náladu.

Jinými slovy, přítel ho pozvedá ze stavu, ve kterém se nachází, do stavu ducha života a člověk znovu začíná získávat důvěru v život a bohatství. A začíná cestu, jako by teď měl svůj cíl blízko.

Z toho vyplývá, že by každý měl přemýšlet a starat se o to, jak může pomoci příteli, aby mu dal dobrou náladu. Pokud jde o náladu, každý může najít u přítele místo nedostatku, které je schopen naplnit.

4. Rabaš, Dopis č. 37

Cesta je jako někdo, kdo jde na hostinu svého přítele. Nemyslí na sebe — zda je či není v dobré náladě — ale musí se podílet na radosti svého přítele. Nesmí se mračit, ale ukazovat šťastný obličej. Totéž platí zde: pouto mezi přáteli by mělo být takové, že každý chce svého přítele potěšit, a to právě materiálními věcmi, protože právě zde je otázka „Kup si přítele“.

5. Rabaš, článek č. 30 (1988), „Co hledat při shromáždění přátel“

Každý by se měl pokusit přinést do společnosti ducha života a naděje, a vpravit energii do společnosti. Tak bude každý z přátel schopen říct si: „Nyní začínám na čistém listu v práci.“ Jinými slovy, předtím než přišel do společnosti, byl zklamaný z pokroku v práci Stvořitele, ale nyní ho společnost naplnila životem a nadějí.

Tímto způsobem, skrze společnost, získal důvěru a sílu překonat, protože nyní cítí, že může dosáhnout celistvosti. A všechny jeho myšlenky — že čelil vysoké hoře, kterou nelze dobýt, a že to byly opravdu hrozivé překážky — nyní cítí, že nejsou nic. A to všechno dostal díky síle společnosti, protože každý se snažil vnuknout ducha povzbuzení a přítomnost nové atmosféry ve společnosti.

Zákaz pomlouvání

6. Rabaš, článek č. 10 (1987), "Jaká je závažnost pomluvy a proti komu je směřována?"

Při pomluvě však člověk nebere ohled na samotný čin, když pomlouvá. Spíše myslí jen na to, aby svého přítele v očích lidí ponížil. Tím pádem je jeho jedinou myšlenkou nenávist. Je pravidlem, že člověk nepomlouvá toho, koho má rád. Proto je to právě pomluva, která vyvolává nenávist k druhým, což následně vede k nenávisti ke Stvořiteli. Z tohoto důvodu je pomluva velmi závažnou špatností, která ve skutečnosti přináší zkázu světa.

7. Rabaš, článek č. 10 (1987), "Jaká je závažnost pomluvy a proti komu je směřována?"

Ten, kdo pomlouvá, způsobí smrt třem: 1) tomu, kdo to říká, 2) tomu, kdo přijímá, 3) tomu, o kom je to řečeno.

8. Rabaš, článek č. 10 (1987), "Jaká je závažnost pomluvy a proti komu je směřována?"

Pokud pomluví svého přítele, tím se vrací k trestnému činu. Nejen že se nezapojuje do lásky k druhým, ale dělá pravý opak - zapojuje se do činů, které vyvolávají nenávist k druhým tím, že pomlouvá svého přítele. Člověk přirozeně nepomlouvá toho, koho miluje, protože to rozděluje srdce. Proto nechceme pomlouvat toho, koho milujeme, abychom nenarušili lásku mezi námi, protože pomluva vyvolává nenávist.

Část 2. Struktura Vyšších světů

Položky 56-64 z "Předmluva k Moudrosti Kabaly" >>

Druhé omezení [Cimcum Bet], nazvané Omezení NeHI de AK

Cimcum Bet nazývané Cimcum NeHi de-AK

56) Důkladně jsme vysvětlili první omezení CA [Tzimtzum Alef], které se provádí na nádobě Malchut, která je čtvrtou fází, aby nemohla přijímat vyšší světlo. Vysvětlili jsme také záležitost clony a jejího spojení úderem Vyššího světla, které pozvedá odražené světlo. Toto odražené světlo se stalo novou nádobou přijímání místo fáze čtyři.

Vysvětleno bylo také zjemnění clony Guf, provedené v Gufim [množné číslo Guf] každého Parcufu prostřednictvím srážky obklopujícího světla a vnitřního světla, které vytváří čtyři rozlišení Taamim, Nekudot, Tagin, Otiot Guf každého parcufu a pozvedá clonu Guf, aby byla považována za clonu Roš. Přizpůsobí ji ke spojení úderem vyššího světla, na němž se zrodí další partzuf, o jeden stupeň nižší než předchozí Partzuf. Nakonec jsme si vysvětlili vznik prvních tří Partzufů AK, nazývaných Galgalta, AB, SAG, a pořadí jejich vzájemného odívání.

Dále bez korekce - starý překlad

57) Vězte, že v těchto třech Partzufim, Galgalta, AB a SAG AK, není ani kořen pro čtyři světy ABYA, protože zde není ani místo pro tři světy BYA. Je to proto, že vnitřní Partzuf AK se rozšířil dolů až k bodu tohoto světa a kořen požadované nápravy, který způsobil omezení, nebyl odhalen. Je tomu tak proto, že účelem omezení, které se vyskytlo ve čtvrté fázi, byla napravit jej, aby v něm nebyla rozdílnost formy, když přijímá Vyšší světlo (viz bod 10).

Jinými slovy, aby se z této čtvrté fáze vytvořil Guf Adama, a svým zapojením do Tóry a micvot, aby odevzdával svému Stvořitele potěšení, obrátí sílu přijímání ve čtvrté fázi k práci, pro odevzdání. Tím vyrovná formu přijímání s úplným odevzdáním, a to by byl konec nápravy, protože tím by se fáze čtyři vrátila k tomu, že by byla nádobou přijímání pro Vyšší světlo, a zároveň by byla v úplném přilnutí se světlem, bez jakéhokoli rozdílu formy.

Doposud však nebyl odhalen kořen této nápravy, neboť to vyžaduje, aby byl Adam začleněn také do vyšších fází, nad fázi čtyři, aby mohl konat dobré skutky odevzdání. Kdyby se Adam vymanil ze stavu Partzufim AK, byl by zcela ve stavu prázdného prostoru, neboť pak by se celá fáze čtyři, která by měla být kořenem Gufu Adama, nacházela pod Raglaim [nohama] AK, v podobě volného a prázdného prostoru, zbaveného světla, neboť by měla opačnou podobu než Vyšší světlo. Byl by tedy považován za oddělený a mrtvý.

Kdyby z něj byl Adam stvořen, nemohl by své činy vůbec napravit, neboť by v něm vůbec nebyly jiskry odevzdání. Byl by považován za zvíře, které nemá žádnou podobu odevzdání a jehož život je jen pro ně samotné, podobně jako u bezbožníků, kteří jsou ponořeni do chtíče přijímání pro sebe a „dokonce milost, kterou konají, konají pro sebe“. O nich se říká: „Hříšníci ve svých životech jsou nazýváni ‚mrtvými‘,“ protože jsou v protikladu formy k Životu životů.

Stará verze překladu - níže

A věz, že v těchto třech parcufm není ani náznak na vytvoření čtyř světů ABJA, ani pro ně ještě nebylo místo, protože Galgalta světa AK dosahuje až do bodu našeho světa. Ještě nebyl odhalen kořen požadované nápravy, kvůli které došlo k CA, tj. umožnit behině dalet přijímat Vyšší Světlo a pak z ní stvořit člověka (adama), který by plněním Tóry a Přikázání kvůli Stvořiteli mohl změnit přijímání na darování.

Pak se behina dalet může znovu stát nádobou přijímání Vyššího Světla a také se s Ním spojit svými vlastnostmi vjedno (k Němu se přimknout). Nicméně ve světě AK dosud nebyl odhalen ani kořen takové nápravy. K tomu je třeba, aby člověk v sobě zahrnoval nejen behinu dalet, tzn. touhu přijímat, ale také vlastnosti vztahující se k prvním devíti sefrot, tzn. touhu darovat, možnost „dělat dobré skutky“ (dávat).

Kdyby člověk vzešel ze stavu, ve kterém se nacházeli parcufm AK, pak by byl zcela bez světla, protože behina dalet, jež je kořenem duchovního těla člověka, by se nacházela pod sium světa AK v absolutní tmě a byla svými vlastnostmi úplně protikladná světlu.

A pokud by byl člověk stvořen z takového „materiálu“, nikdy by nemohl napravit svoje činy, neboť by v něm chyběla jiskra přání dávat a byl by podoben zvířatům žijícím jen pro sebe. Tak jako hříšníci, kteří se utápí v touze získat vše pro sebe, dokonce i když prokazují milosrdenství myslí na vlastní prospěch, a proto jsou považováni za mrtvé ještě za jejich života.

Na počátku bylo záměrem Stvořitele vytvořit svět v kvalitě „din“ (soudu). Tzn., že pokud by byl někdo vytvořen z „materiálu“ prvních devíti sefrot, pak bude mít jen touhu dávat, ale pokud bude vytvořen z „materiálu“ z místa pod taburem, pak u něj bude pouze touha přijímat (dostávat). Ale pak Stvořitel „viděl“, že tak svět nemůže existovat, a proto spojil kvalitu soudu s kvalitou milosrdenství (smíchal přání přijímat a dávat). Co to znamená? Stvořitel předem nevěděl, že v tomto případě nebude moci svět existovat? Vše co bylo, je a bude, vše co je vytvořeno a bude vytvořeno - celý Vesmír je postaven na principu „příčiny a důsledku“. Neexistuje začátek ani konec, je jen příčina a důsledek.

Proto pozvedl vlastnost soudu, tj. sílu omezení, která je v Malchut do Biny, která je vlastností milosrdenství, a promíchával je dokud behina dalet do sebe nezahrnula jiskry touhy darovat z Biny. To dovolilo člověku, který pak byl vytvořen z behiny dalet, také získat jiskry darování aby nakonec mohl dobrými skutky změnit své vlastnosti, to je touhu přijímat, na vlastnosti vztahující se k přání dávat a dát tím světu možnost existovat.

Interakce vlastností Malchut a Biny v parcufu SAG vyvolala Cimcum Bet (2. omezení) ve světech pod ním, což je charakterizováno příchodem nového ukončení na Horní Světlo v místě kde se nalézá Bina. A Malchut, která omezovala šíření světla na konci Galgalty, na úrovni jejích nohou, stojící těsně nad bodem Tohoto světa, se zvedla do Biny de-guf parcufa Nekudot de-SAG a omezila šíření světla horní polovinou Biny de-guf, která se nazývá Tiferet.

Skutečně, Chesed, Gevura a Tiferet odpovídají Keteru, Chochmě a Bině de-guf, z toho plyne, že Bina de-guf - je Tiferet. Malchut z peh de-roš se také zvedla do nikvej ejnaim (očních důlků), tj. linie oddělující nádoby dávání (GE - galgalta ve ejnajim – hlava a oči; Keter, Chochma a půl Biny) od nádob přijímání (ACHAP - ozen, chotem, peh – ucho, nos, ústa; 2. půle Biny, Zeir Anpin, Malchut) Biny hlavy, a udělala tam zivug, potřebný pro vytvoření parcufa MA de-AK, nazvaného svět Nekudim (nebo nižší MA).

Pod taburem Galgalty jsou velmi silné touhy, které nejsou obdařeny clonou, a proto nemohou být naplněny Světlem. Pokud uspějeme v naplnění Světlem spodní části Galgalty, dojde ke Gmar Tikun (Konečné Nápravě). Aby tento úkol dokončil, formuje nekudot (vytlačované světlo) de-SAG nový průběžný parcuf „Nekudot de-SAG“, který sestupuje pod tabur a naplní sof Galgalty světlem Chasadim. Má v celém procesu nápravy nejvyšší důležitost, poněvadž je částí Biny, která pozvedá nenapravené touhy do své úrovně, napravuje je a pozvedá nad ni. Parcuf Bina se může rozprostřít v každém místě. Nepotřebuje žádné Or Chochma, má jen touhu dávat Or Chasadim. Proto může vstoupit i pod tabur, kam nemůže sestoupit Galgalta ani AB, poněvadž pracují se sobeckými touhami a vědí, že tam existují mnohem silnější touhy. Šíření přímého světla ve fázi Bina se skládá z 2 částí. V první části GAR de-Bina nechce přijímat nic, zatímco dává bez zábran. V druhé části ZAT de-Bina již zvažuje přijetí světla za účelem jeho přenášení dále. Ačkoliv je to přijímání, nedělá to kvůli sobě. Stejně i Nekudot de-SAG. Světlo Chochma, které dosáhne GAR de-Bina (první 3 sefrot) je neovlivní. Avšak ZAT de-Bina (posledních 7 sefrot), které touží přijímat, aby dávaly nižším úrovním, mohou přijmout pouze to světlo, které se vztahuje k aviutu bet. Pokud jsou touhy od silnějšího aviutu, tak se objeví přání přijímat pro sebe samu. Avšak po CA nemůže Malchut přijmout se sebestředným záměrem. Proto jakmile se taková touha v ZAT de-Nekudot de-SAG objeví, Malchut se zvedne a umístí na hranici mezi altruistickými a sobeckými touhami, která je uprostřed Tiferet. Tento čin Malchut se nazývá Cimcum Bet, druhé omezení. Podél této linie je zformována nová hranice pro šíření Světla – parsa.

Cimcum Bet se také nazývá Cimcum NeHiM de-AK (jestliže rozdělíme parcuf Galgalta na deset sefrot, pak roš - je KaChaB, toch - ChaGaT a sof - NeHiM), protože Nekudot de-SAG končily tam, kde i parcuf Galgalta, tj. nad bodem našeho světa a teď, při vzestupu Malchut do Biny a interakci s ní, končí pod taburem Galgalty v Tiferet gufu (sof) Galgalty (v chaze parcufa Nekudot de-SAG), kam vystoupila Malchut, omezující šíření světla.

A pod Malchut vznikl prázdný prostor, absolutně bez světla, v místě sobeckých přání NeHiM de-SAG, které se omezily a zůstaly prázdné od světla. ACHAP (kelim přijímání) de-roš de-SAG se oddělily od GE (kelim darování) a začaly hrát roli gufu. Deset sefrot de-roš se zvedá od nikvej ejnaim (hranice mezi GAR de-Bina a ZAT de-Bina) nahoru, a dole se vytvořil guf, který může získat jen nepatrné záření přicházející od hlavy.

Těchto deset sefrot, které vznikly v důsledku zivugu de-hakaa, k němuž došlo v nikvej ejnaim de-SAG, se nazývá deset sefrot světa Nekudim, které sestoupily dolů od nikvej ejnaim a zaujaly své místo pod taburem světa AK. Tam se rozdělily na roš a guf. Místo, pod které se nyní Or Chochma nemůže šířit, se nazývá „parsa“. Svět Nekudim se nazývá „vnější část“. Vnitřní sefrot se nazývají parcuf MA a BON světa AK.

Vzhledem k tomu, že 10 sefrot světa Nekudim a MA světa AK vyšlo z nikvej ejnaim hlavy SAG (hranice mezi nádobami dávání a nádobami přijímání - GAR a ZAT Biny), mělo by obléct SAG od peh hlavy a dolů podle stejného principu jak vystupovali dřívější parcufm - každý dolní se obléká na horního od peh jeho hlavy dolů.

Proč zde sestoupily níže a oblékly se až pod taburem AK? Abychom to pochopili, je třeba vědět, jak došlo k prolnutí Biny a Malchut, které vedlo k tomu, že se spojily v jeden celek.

Věc se má tak, že když vyšel parcuf SAG, byl celý zakončen nad taburem Galgalty podle stejného principu jako AB, protože nemohl sestoupit pod tabur a níže, kde vládne behina dalet Galgalty v podobě deseti sefrot de-sium. A v parcufm AB a SAG není nic společného s behinou dalet. Avšak když začaly vycházet nekudot de-SAG po oslabení masachu z bet de-aviut a gimel de-hitlabšut do alef de-aviut a bet de-hitlabšut a zmizelo taamim de-SAG (OP), tehdy vyšla úroveň nekudot VAK (šest sefrot), tj. ZA, v němž chybí tři první sefrot. Není tam světlo Chochma, ale jen Chasadim. Tento stav úplně odpovídá deseti sefrot de-sium dole pod taburem, které jsou také ve stavu VAK. A víme, že shoda vlastností v duchovnu je spojuje v jedno. Proto sestoupily Nekudot de-SAG pod tabur a smísily se tam se ZON (ZA a Makchut) světa AK do jednoho celku.

Nicméně musíme chápat, že mezi Nekudot de-SAG a NeHiM Galgalty přesto existuje citelný rozdíl. V Nekudot de-SAG je behina bet de-aviut a nemá nic společného s behinou dalet, která je pod taburem, i když jsou obě na úrovni ZA, ale s různou mírou aviutu.

Faktem je, že se aviut zcela neprojevuje v parcufu, když je naplněn světlem, které potlačuje nádobu, touhu. Avšak po výstupu světla z parcufa se v něm projevil nutný aviut, který umožňuje Nekudot de-SAG sestoupit dolů pod tabur a smísit se s NeHiM Galgalty. To vedlo k CB a tvorbě nového siumu v místě Bina de-guf parcufa. Změnilo se také místo zivugu, Malchut se přesunula z peh de-roš do nikvej ejnaim.

Ukazuje se, že zdroj vzájemné součinnosti Malchut a Biny, který se nazývá CB, se projevil pouze pod taburem světa AK při rozšíření parcufa Nekudot de-SAG. Proto se deset sefrot světa Nekudim, které vystoupily podle zákonů CB, nemohlo rozšířit nad tabur světa AK, poněvadž se nic nemůže projevit nad svým zdrojem, kořenem. A poněvadž CB vládne od taburu dolů, byl také svět Nekudim nucen se tam rozšířit.