# 15 Čtyři fáze přímého světla
Tato lekce se zabývá procesem rozvíjení touhy přijímat, sestupijící shora dolů, jak je popsáno v autentické moudrosti Kabaly. Účastníci prozkoumají, jak přímé světlo postupuje čtyřmi odlišnými fázemi, z nichž každá představuje etapu ve formování duchovní touhy.
#2
Isaac Luria Aškenazi (ARI)
Strom života
„Věz, že dříve než byly emanace vyzářeny a než byly bytosti stvořeny,
Prosté Vyšší Světlo naplňovalo celou existenci.
A nebylo žádného prázdného místa ve smyslu prázdného vzduchu a dutiny,
ale vše bylo naplněno Prostým Bezmezným Světlem.
Jenž nemělo ani začátek ani konec,
ale vše bylo jedno prosté světlo v absolutní rovnováze
a nazývalo se Nekonečné Světlo (Ein Sof).”
#3
A když v Jeho prosté vůli vyvstala touha stvořit světy a vyzářit emanace,
vynést na světlo dokonalost Svých skutků, Svých jmen, Svých označení,
to bylo důvodem stvoření světů.
A hle tehdy Nekonečný sebe omezil, v ústředním bodě, který je přesně v Jeho středu,
A omezil toto světlo a světlo se vzdálilo od tohoto ústředního bodu daleko do stran.
A tehdy zůstal prázdný prostor, prázdný vzduch a dutina přesně od centrálního bodu.
A omezení bylo stejnoměrné kolem prázdného centrálního bodu,
#4
„Takže prostor byl kolem něj rovnoměrně obkroužen.
A hle, po omezení, kdy zůstalo místo dutiny a vzduchu volné a prázdné přesně uprostřed Nekonečného světla, hle již bylo místo,
kde může vyzářené, stvořené, zformované a učiněné přebývat.
Pak z Nekonečného světla vytryskl jediný přímý paprsek, z Jeho okrouhlého světla shora dolů, a postupně sestoupil do této dutiny.“
#5
„A skrze ten paprsek se nekonečné Světlo rozšířilo dolů.
A v prostoru dutiny vyzářilo, stvořilo, zformovalo a učinilo všechny světy.
Před těmito čtyřmi světy bylo Nekonečné světlo Jedno jediné a Jeho jméno jediné,
v podivuhodné skryté jednotě budiž požehnán.
Dokonce ani od andělů Jemu nejbližších, není žádné síly ani žádného
dosažení v Nekonečném budiž požehnán, neboť neexistuje žádná stvořená mysl, která by Jej mohla vnímat,
neboť On nemá žádné místo, žádnou hranici, žádné jméno.“
– Ari, Strom života, Část první, Brána jedna
#6
Záměr během studia
„Proto se musíme ptát: Proč tedy kabalisté zavázali každého člověka ke studiu moudrosti kabaly? Vskutku, je na tom skvělá věc, která by měla být zveřejněna: Existuje úžasný, neocenitelný lék (Sgula) pro ty, kdo se zabývají moudrostí kabaly. Přestože nerozumí tomu, co se učí, skrze úsilí a velkou touhu porozumět tomu, co se učí, v sobě probouzejí světla, která obklopují jejich duše.“
– Ba‘al HaSulam, Položka 155, Úvod do Učení Deseti Sfirot
#7
„Právě, svícení, které člověk přijímá během zapojení se, na něj shora přitahují milost a přináší mu hojnost svatosti a čistoty, která ho přivádí blíže k dosažení dokonalosti.“
– Ba‘al HaSulam, Položka 155, Úvod do Učení Deseti Sfirot
#8
Předmluva k moudrosti kabaly
„5) Proto jsou vyžadovány čtyři fáze ve jménu HaVaJaH, nazývané Chochma, Bina, Tiferet, Malchut. Fáze jedna, zvaná Chochma, je skutečně celá emanovaná bytost, světlo a nádoba. Je v ní velká touha přijímat se vším v ní obsaženým světlem, nazývaným „světlo Chochma“ nebo „světlo Chaja“, protože je to všechno světlo Chajim [života] v emanované bytosti, oblečené ve své nádobě. Tato první fáze je však považována za veškeré světlo a nádoba v něm je sotva znatelná, protože se mísí se světlem a je v něm anulována jako svíčka před pochodni.
#9
Následuje fáze dvě, protože na jejím konci nádoba Chochma zesílí v rovnocennosti formy s Vyšším světlem v ní. To znamená, že se v něm probouzí touha odevzdat Dárci, podle povahy světla v něm, které je výhradně pro odevzdávání.
Potom pomocí této touhy, která se v něm probudila, se k ní rozšíří nové světlo od Stvořitele, nazývané „světlo Chasadim“. Výsledkem je, že se téměř úplně oddělí od světla Chochma, které do něj Stvořitel vtiskl, protože světlo Chochma lze přijímat pouze ve své vlastní nádobě – touze přijímat, která se rozrostla do své největší míry.
#10
Světlo a nádoba ve fázi dvě jsou naprosto odlišné od těch ve fázi jedna, protože nádoba v ní je touhou odevzdávat. Světlo v ní je považováno za světlo Chasadim, světlo, které pramení z přilnutí stvoření ke Stvořiteli, protože touha odevzdávat mu způsobí rovnocennost formy se Stvořitelem a v duchovním je rovnocennost formy přilnutí.
#11
Následuje třetí fáze, protože jakmile se světlo ve stvoření zmenšilo na světlo Chasadim bez jakékoli Chochmy, a je známo, že světlo Chochma je podstatou stvoření, a proto se na konci fáze dvě probudilo, a vtáhlo do něj míru světla Chochma, aby zářilo v jeho světle Chasadim. Toto probuzení znovu rozšířilo určitou míru touhy přijímat, která tvoří novou nádobu zvanou fáze tři nebo Tiferet. A světlo v ní se nazývá „světlo Chasadim v osvětlení Chochmy“, protože většina tohoto světla je světlem Chasadim a jeho menší část je světlem Chochma.
#12
Následovala čtvrtá fáze, protože nádoba třetí fáze se také na svém konci probudila, aby nakreslila úplné světlo Chochma, jak tomu bylo ve fázi jedna. Toto probuzení je tedy považováno za „toužení“ v míře touhy přijímat ve fázi jedna a překračuje ji, protože nyní již bylo odděleno od tohoto světla, protože světlo Chochma už v něm není oblečeno, ale touží po něm. Forma touhy přijímat je tedy plně určena, protože nádoba je určena podle šíření světla a jeho odchodu odtud. Později, až se vrátí, přijme světlo ještě jednou. Ukazuje se, že nádoba předchází světlo, a proto je tato čtvrtá fáze považována za dokončení nádoby a nazývá se Malchut [Království].“
– Ba’al HaSulam „Předmluva k moudrosti kabaly“, s.5
#13
#14
#15
#16
#17
#18
#19
#20
Předmluva k moudrosti kabaly
15)…vysvětlím to alegorií ze života. Přirozeností člověka je cenit si a upřednostňovat vlastnost odevzdání a pohrdat a nenávidět přijímání od svého přítele. Když tedy někdo přijde do domu svého přítele a on [hostitel] ho pozve na jídlo, [host] odmítne, i když má velký hlad, protože v jeho očích je ponižující dostat dárek od svého přítele.
#21
Předmluva k moudrosti kabaly
Když ho však přítel dostatečně prosí, do té doby než je jasné, že by svému příteli jídlem udělal velkou laskavost, souhlasí s jídlem, protože už necítí, že dostává dárek a že dárcem je jeho přítel. Naopak, on [host] je dárcem a dělá svému příteli laskavost tím, že od něj toto dobro přijímá.
#22
Předmluva k moudrosti kabaly
Zjistíte tedy, že ačkoli jsou hlad a chuť k jídlu nádoby přijímání určené k jídlu, a tato osoba měla dostatečný hlad a chuť na jídlo svého přítele, stále nemohla nic ochutnat kvůli studu. Když ho však přítel úpěnlivě prosil a on ho odmítl, začaly se v něm tvořit nové nádoby k jídlu, protože síla proseb jeho přítele a síla jeho vlastního odmítnutí, jak se hromadily, nakonec narostly v dostatečné množství, které se obrátilo z míry přijímání na míru odevzdání.
#23
Předmluva k moudrosti kabaly
Nakonec uviděl, že jídlem by udělal velkou laskavost a přinesl by svému příteli velké potěšení. V tomto stavu se v něm zrodily nové nádoby přijímání pokrmu od přítele. Nyní se má za to, že jeho síla odmítnutí se stala nezbytnou nádobou, ve které lze přijímat pokrm, a nikoli hlad a chuť, ačkoli ty jsou ve skutečnosti běžnými nádobami přijímání.“
- Ba’al HaSulam „Předmluva k moudrosti kabaly“, s.15
#24
Slide #25
Dodatek: Diagramy duchovních světů
#26-34 - Diagramy
