Kabalistická skupina: Lekce 1-6. Principy spojení v desítce

Kabalistická skupina: Lekce 1.

Téma: Principy spojení v desítce

1. RABAŠ, Účel společnosti - 1

"Shromáždili jsme se zde, abychom vytvořili základ pro budování společnosti pro všechny, kteří si přejí jít cestou a metodou Baal HaSulama, cestou, jak vystoupat na úroveň člověka a nezůstat jako zvíře, jak řekli naši mudrcové (Jevamot, 61a) o verši: „A vy, Mé ovce, ovce Mé pastviny, jste lidé.“ A Rašbi řekl: „Vy jste nazýváni ‘lidmi’, a modláři nejsou nazýváni ‘lidmi’.“

2. RABAŠ, Účel společnosti - 1

"Shromažďujeme se zde, abychom vytvořili společnost, ve které každý z nás následuje ducha odevzdání Stvořiteli. A abychom dosáhli odevzdání Stvořiteli, musíme začít odevzdáním člověku, což se nazývá „láska k bližnímu“.

A láska k bližnímu může být pouze prostřednictvím anulování sebe sama. Tudíž na jedné straně by se měl každý člověk cítit nízko, ale na druhé straně být hrdý na to, že nám Stvořitel dal šanci být ve společnosti, kde máme pouze jeden cíl: aby Šchina přebývala mezi námi."

3. RABAŠ, Účel společnosti - 2

"Společnost musí být složena z jednotlivců, kteří jednomyslně souhlasí, že toho musí dosáhnout. Pak se všichni jednotlivci stanou jednou velkou silou, kde může jeden bojovat sám se sebou, protože každý je začleněn do ostatních. Každý člověk je tedy založen na velké touze dosáhnout cíle.

Abychom byli začleněni do sebe navzájem, měl by se každý anulovat před ostatními. Toho se dosáhne tím, že každý vidí přednosti přátel a ne jejich nedostatky. Ale ten, kdo si myslí, že je trochu výše než jeho přátelé, se s nimi již nemůže sjednotit."

4. Baal HaSulam, Dopis 47

"... a zvláště během skrytí před tebou. Proto jsem pro tebe ustanovil pravidla, pomocí kterých se stále můžeš držet a nevracet se zpět.

A ta nejvýznamnější z nich je Dvekut přátel."

Princip #1:

Musíme neustále uměle pozvedat důležitost setkání (rámce) s pochopením, že jedině společně lze dosáhnout jakéhokoliv cíle.

5. RABAŠ, čl. 17 (1986) "Program shromáždění - 2“

"Existuje jeden bod, na kterém bychom měli pracovat – ocenění duchovního."

6. RABAŠ, Různé poznámky 24 "To hlavní, co potřebujeme“

"To hlavní, co nám chybí, a kvůli čemu postrádáme „palivo“ pro práci, je, že nám chybí důležitost cíle. To znamená, že nevíme, jak si cenit naši služby, abychom věděli, komu odevzdáváme. Dále nám chybí povědomí o velikosti Stvořitele – abychom věděli, jak jsme šťastní, že máme tu čest sloužit Králi, neboť nemáme nic, podle čeho bychom mohli pochopit Jeho velikost."

7. Rabaš, Článek č. 30 (1988) "Co hledat ve shromáždění přátel"

"...každý by se měl snažit vnášet do společnosti ducha života a naděje a dodávat jí energii. Tak každý z přátel bude moci říct sám sobě: „Teď začínám s čistým štítem v práci.“ Jinými slovy, předtím, než přišel do společnosti, byl zklamaný pokrokem v práci pro Stvořitele, ale teď ho společnost naplnila životem a nadějí.

Tedy prostřednictvím společnosti získal jistotu a sílu překonávat, protože nyní cítí, že může dosáhnout úplnosti. A všechny jeho myšlenky — že stojí před vysokou horou, kterou nelze překonat, a že to byly skutečně obrovské překážky — nyní cítí, že jsou ničím. A vše to získal díky síle společnosti, protože každý se snažil vnést do společnosti ducha povzbuzení a novou atmosféru."

8. Rabaš, Článek č. 17 (1986) "Program shromáždění - 2"

"...celý základ, na kterém můžeme přijímat rozkoš a potěšení, a který nám je dovolen (a je dokonce povinný), je užívat si čin odevzdávání. Takže existuje jeden bod, na kterém bychom měli pracovat – ocenění duchovního. To se projevuje v tom, že si všímám, ke Komu se obracím, s Kým mluvím, Jehož přikázání plním a Jehož zákony studuji, tedy hledáním rady, jak ocenit Dárce Tóry.

A dříve, než člověk sám získá nějaké svícení shora, měl by hledat podobně smýšlející lidi, kteří se také snaží pozvednout důležitost jakéhokoliv spojení se Stvořitelem jakýmkoliv způsobem. A když to podporuje více lidí, každý může dostat pomoc od svého přítele."

9. Rabaš, Článek č. 30 (1988) "Co hledat ve shromáždění přátel"

"...přátelé by měli především společně mluvit o velikosti Stvořitele, protože v souladu s velikostí Stvořitele, kterou si člověk představuje, v té míře se přirozeně anuluje před Stvořitelem. Jak vidíme v přírodě, menší se anuluje před větším, a to nesouvisí s duchovním. Tento princip platí dokonce i mezi světskými lidmi.

Jinými slovy, Stvořitel tak stvořil přírodu. Proto rozhovory přátel o velikosti Stvořitele probouzejí touhu a přání se anulovat před Stvořitelem, protože začne cítit touhu a přání se se Stvořitelem spojit."

Princip #2:

Pracovat na vybudování rovnosti v desítce.

10. Baal HaSulam, „Moudrost kabaly a filozofie“

"Zákon lásky neplatí mezi velkým a malým, protože dva skuteční milenci se musí cítit rovní."

11. RABAŠ, Dopis č. 42

"Je psáno: „A lidé tábořili, jako jeden muž s jedním srdcem.“ To znamená, že všichni měli jeden cíl, kterým je přinášet užitek Stvořiteli. Z toho vyplývá…

Měli bychom pochopit, jak mohli být jako jeden muž s jedním srdcem, když víme, co řekli naši mudrci: „Jelikož jejich tváře nejsou podobné jedna druhé, jejich názory také nejsou podobné jeden druhému,“ jak tedy mohli být jako jeden muž s jedním srdcem?

Odpověď: Pokud říkáme, že každý člověk dbá o sebe, je nemožné být jako jeden muž, protože nejsou sobě podobní. Když však všichni anulují své já a starají se pouze o užitek Stvořitele, pak nemají vlastní názory, protože vše individuální se anulovalo a vstoupilo pod jednu vládu."

12. Rabaš, Článek č. 17, část 1 (1984) „O významu přátel“

"...jak může člověk považovat přítele za většího než sebe, když vidí, že jeho vlastní přednosti jsou větší než přítelovy, že je talentovanější a má lepší přirozené vlastnosti? Existují dva způsoby, jak to chápat:

Jde vírou výše rozumu: když si ho již vybral za přítele, oceňuje ho výše rozumu.
Toto je přirozenější – v rámci rozumu. Pokud se rozhodl přijmout druhého za přítele a pracuje na sobě, aby ho miloval, pak je přirozené vidět s láskou pouze dobré věci. A i když u přítele jsou špatné věci, nemůže je vidět, jak je psáno: „láska přikrývá všechny zločiny.“

Princip #3:

Musíme dbát na zachování charakteru každého přítele, aby neztratil svou individualitu.

13. Baal HaSulam „Svoboda“

"Na světě nejsou dva lidé, jejichž názory jsou totožné, protože každý člověk má velké a vznešené dědictví přenesené od předků, z čehož ostatní nemají ani špetku.

Proto jsou všechna tato dědictví považována za vlastnictví jednotlivce a společnost je vybízena, aby chránila jejich chuť a ducha, aby nebyla rozmazána okolím. Naopak, každý jednotlivec by si měl zachovat neporušenost svého dědictví. Pak rozdíly a protiklady mezi nimi zůstanou navždy, aby navždy zajistily kritiku a pokrok moudrosti, což je skutečnou věčnou výhodou a touhou celého lidstva."

14. Baal HaSulam "Mír ve světě"
"Vlastnost jedinečnosti v egoismu působí zkázu a destrukci

<...> Pravda je, že kořen tohoto všeho nepořádku v nás není nic jiného než výše zmíněná vlastnost jedinečnosti, která existuje v každém z nás, ať už více nebo méně.

Ačkoli jsme objasnili, že pochází ze vznešeného důvodu, že tato vlastnost k nám přichází přímo od Stvořitele, který je jediný na světě a kořenem všech stvoření, přesto, protože pocit jedinečnosti se usadil v našem úzkém egoismu, způsobuje zkázu a destrukci, až se stal zdrojem všech zkáz, které byly a budou ve světě.

Skutečně neexistuje na světě jediný člověk, který by byl této vlastnosti prost, a všechny rozdíly spočívají pouze v tom, jak je využívána—pro touhy srdce, pro vládu nebo pro čest—a právě to odlišuje lidi od sebe navzájem.

Ale společným znakem všech lidí na světě je, že každý z nás je připraven využívat všechny ostatní pro svůj vlastní prospěch všemi prostředky, které má k dispozici, aniž by bral v úvahu, že se tím buduje na troskách svého bližního. Je naprosto nepodstatné, jaké ospravedlnění si každý z nás pro sebe vytvoří, podle svého zvoleného směru, protože touha je kořenem rozumu, a ne rozum kořenem touhy. Ve skutečnosti, čím je člověk větší a vynikající, tím větší a vynikající je právě jeho vlastnost jedinečnosti."

15. RABAŠ, Dopis č. 42

„Měli bychom pochopit, jak mohou být jako jeden člověk s jedním srdcem, když víme, co řekli naši mudrci: 'Jelikož jejich tváře nejsou podobné jedna druhé, jejich názory nejsou podobné jedna druhé,' tak jak mohli být jako jeden člověk s jedním srdcem?

Odpověď: Pokud říkáme, že každý se stará sám o sebe, není možné být jako jeden člověk, protože nejsou podobní jeden druhému.“

Princip č. 4:
Osobní příklad je nejlepší způsob, jak se spojit s přáteli.

16. RABAŠ, Článek č. 2, (1984) "O lásce k přátelům"

"Člověk musí odhalit lásku ve svém srdci vůči přátelům, protože jejím projevením probouzí srdce svých přátel směrem k přátelům, aby i oni pocítili, že každý z nich praktikuje lásku k přátelům. Výhodou toho je, že tímto způsobem člověk získává sílu, aby praktikoval lásku k přátelům s větší intenzitou, protože síla lásky každého je včleněna do ostatních."

Princip #5:
„Kup si přítele“ – každý člen skupiny se musí snažit kupovat si přátele.

17. Rabaš. Článek 30 (1988) „Na co se zaměřit při setkání přátel“

„Pokud jde o „Kup si přítele“, měli bychom si vyložit, že „koupit“ znamená, že mu musí být zaplaceno, a skrze tuto platbu si jej kupuje. Čím mu platí? Můžeme říci, že odměna je přijímána výměnou za úsilí. Jinými slovy, někdy si člověk přeje koupit například hezkou skříň, která stojí 2 000 dolarů. Řekne prodejci: „Protože nemám peníze na zaplacení, ale slyšel jsem, že hledáte zaměstnance na dva týdny, budu pracovat za částku, kterou vám dlužím na zaplacení za tu skříň,“ a prodejce pravděpodobně souhlasí. Takže vidíme, že platba může být směnou.

Stejně tak je to s láskou přátel. Je to velká námaha, když má člověk soudit přátele na stranu zásluh, a ne každý je na to připraven.

Někdy je to ještě horší. Občas člověk vidí, že se k němu přítel chová neuctivě. Ještě horší je, když slyšel pomlouvačnou pověst, tedy slyšel od přítele, že ten přítel, kterého nazývá tak a tak, o něm řekl věci, které by přátelé o sobě navzájem neměli říkat. Nyní se musí ponížit a soudit ho k dobru. To je skutečně velká námaha. Z toho vyplývá, že skrze toto úsilí dává odměnu, která je ještě důležitější než peníze.

Avšak pokud ho ten člověk pomlouvá, kde vezme jeho přítel sílu ho milovat? Ví jistě, že ho nenávidí, jinak by ho přece nepomlouval, tak jaký má smysl se pokořit a soudit ho na stranu zásluh?

Odpověď je, že láska přátel, která je postavena na základě lásky k druhým, skrze kterou lze dosáhnout lásky ke Stvořiteli, je opak toho, co je běžně považováno za lásku přátel. Jinými slovy, láska k druhým neznamená, že mě přátelé budou milovat. Spíše já musím milovat přátele. Proto nezáleží na tom, jestli ho přítel pomlouvá a jistě ho nenávidí. Naopak, ten, kdo si přeje získat lásku přátel kvůli lásce k druhým, ten potřebuje nápravu milovat druhého.

Proto když člověk vyvine úsilí a soudí ho na stranu zásluh, je to Sgula [lék/síla/ctnost], kdy se skrze námahu, kterou člověk vynakládá, což se nazývá „probuzení zdola“, dostává síla shora, aby dokázal milovat všechny přátele bez výjimky.

Tomu se říká „Kup si přítele“, že člověk by měl vynaložit úsilí, aby získal lásku k druhým. A tomu se říká „námaha“, protože se musí snažit výše rozumu.“

18. RABAŠ, „Udělej si Rava a kup si přítele – 1“

„...skutečné přátelství – když každý zaplatí potřebnou cenu, aby si koupil svého přítele – nastává právě tehdy, když jsou oba na stejné úrovni, a pak oba platí stejně. Je to jako tělesný obchod, kde oba dávají všechno stejně, jinak nemůže vzniknout opravdové partnerství. Proto ‚kup si přítele‘, neboť pouto – když si každý kupuje svého přítele – je možné jen tehdy, jsou-li si rovni.“

19. RABAŠ, „Udělej si rava a kup si přítele – 1“

„Pořadí práce je, že člověk začíná s ‚Udělej si rava‘ a přijímá na sebe břemeno nebeského království nad logikou a rozumem. Tomu se říká ‚činění‘, což znamená pouze čin, navzdory nevoli těla. Poté následuje ‚Kup si přítele‘. Kupování je podobné, jako když si člověk chce něco koupit; musí se vzdát něčeho, co už získal. Dává to, co měl už nějakou dobu, a na oplátku získá nový předmět.

Stejně je tomu v práci pro Boha. Aby člověk dosáhl Dvekut [přilnutí] ke Stvořiteli, což je rovnost formy, jak je psáno: ‚Jako On je milosrdný, tak i ty buď milosrdný,‘ musí se vzdát mnoha věcí, které má, aby si koupil spojení se Stvořitelem. To je význam slov ‚Kup si přítele‘.

Dokud si člověk neudělá rava, tedy nebeské království, jak si může koupit přítele, tedy spojení s ravem? Vždyť ještě žádného rava nemá. Teprve poté, co si pro sebe udělá rava, má smysl žádat tělo o ústupky, aby koupil toto spojení, protože si přeje dávat potěšení Stvořiteli.

Navíc bychom měli pochopit, že má sílu splnit ‚kup si přítele‘ právě v té míře, v jaké cítí velikost rava. Je tomu tak proto, že je ochoten činit ústupky za účelem spojení s ravem přesně v té míře, v jaké cítí důležitost rava, jelikož pak chápe, že získání Dvekut se Stvořitelem stojí za každé úsilí.“

20. RABAŠ, „Udělej si Rava a kup si přítele – 2“

Mezi člověkem a jeho přítelem bychom měli začít s „Kup si přítele“ a teprve potom „Udělej si Rava.“ Je to proto, že když člověk hledá přítele, měl by ho nejprve prozkoumat, aby zjistil, zda skutečně stojí za to se s ním spojit. Vždyť vidíme, že byla ustanovena zvláštní modlitba ohledně přítele, kterou říkáme po požehnáních v modlitbě: „Kéž je to vůle... Drž nás dál od zlého člověka a od špatného přítele.“

To znamená, že dříve, než si člověk vezme přítele pro sebe, musí ho prověřit všemi možnými způsoby. V tu chvíli musí použít svůj rozum. Proto nebylo řečeno „Udělej si přítele,“ protože „udělat“ naznačuje výše rozumu. Proto, pokud jde o člověka a jeho přítele, měl by se řídit svým rozumem a co nejvíce zkoumat, zda je jeho přítel v pořádku, jak se každý den modlíme: „Drž nás dál od zlého člověka a od špatného přítele.“

Princip #6:

Každý člověk soudí ostatní podle míry svých vlastních chyb („Kdo vytýká druhým, činí tak podle své vlastní vady“).

21. RABAŠ, „Proč se Tóra nazývá ‚střední line‘ v duchovní práci? - 2“

Člověk musí věřit, že „Není nikoho jiného kromě Něho“, což znamená, že je to Stvořitel, kdo ho nutí konat dobré skutky, ale protože ještě není hoden vědět, že je to Stvořitel, kdo ho nutí, Stvořitel se obléká do oděvů z masa a krve, skrze které Stvořitel tyto činy vykonává. Takto Stvořitel jedná v podobě zadní strany.

Jinými slovy, člověk vidí tváře lidí, ale měl by věřit, že za těmito tvářemi stojí Stvořitel a vykonává tyto činy. To znamená, že za člověkem stojí Stvořitel a nutí ho vykonat skutky, které si Stvořitel přeje. Z toho vyplývá, že vše koná Stvořitel, ale člověk se dívá na to, co vidí, a ne na to, čemu by měl věřit.

22. Baal HaSulam, Šamati 67, „Odvrat se od zla“

„Ten, kdo si myslí, že klame svého přítele, ve skutečnosti klame Stvořitele, protože kromě lidského těla existuje pouze Stvořitel. Je to proto, že podstatou stvoření je, že člověk je nazýván „stvořenou bytostí“ pouze ve vztahu k sobě samému. Stvořitel chce, aby člověk cítil, že existuje odděleně od Něho; ale kromě toho je vše ‚Celá země je plná Jeho slávy.‘

Proto, když lže svému příteli, lže Stvořiteli; a když zarmucuje svého přítele, zarmucuje Stvořitele.“

23. Rabaš, Článek č. 29 (1985), "Hospodin je blízko všem, kdo ho vzývají"

"Skutečně, jak řekli naši mudrci (Kidušin 70a): 'Bylo učení: Každý, kdo znevažuje druhé, je sám znevažován, a nemluví chválou světa. A Šmu'el řekl: Znevažuje druhé svou vlastním chybou.'

Je to proto, že jsou lidé, kteří se vždy dívají na druhého člověka. Pokud druhý studuje tak, jak si myslí, že by měl studovat, nebo se modlí tak, jak si myslí, že by se měl modlit, pak je ten druhý považován, že je v pořádku. Ale pokud ne, okamžitě najdou u druhého chybu."

Princip č. 7

Nevyjádřujte kritiku přítele veřejně — ani na veřejném fóru, ani přímo/osobním způsobem.

24. Baal HaSulam, Šamati 62. Padá a podněcuje, pozvedá se a obviňuje

„Ten, kdo pracuje v čistotě, si nemůže stěžovat na ostatní a vždy si stěžuje na sebe, a vidí ostatní v lepším stavu, než jaký cítí u sebe.“

25. RABAŠ, Článek č. 8 (1984), „Jaké dodržování Tóry a Micvot očišťuje srdce?”

"Mnohokrát se stane, že člověk kárá druhého pouze za účelem nadvlády, a ne proto, aby „napomínal svého přítele.“

26. Rav Michael Laitman, Denní lekce, 13.07.2022

„Není nic horšího než když se každý snaží vnucovat druhému, co považuje za správné. To se nesmí dít. Má se projevovat pouze láska a snaha o spojení — nedej Bože cokoliv nad to.

Nikdo z vás zatím nechápe, kde jste; jste stále úplně mimo pravdu.
Je lepší, když společně studujete lekce, noříte se do veršů — ne abyste se hádali, ale jen abyste pochopili, co je napsáno.

Pokud má někdo touhu přesvědčovat druhého, je to ta nejhorší možná podoba zlého sklonu.
Nechte svého přítele růst vlastním tempem, vlastním způsobem a nezasahujte — pouze ho probouzejte k většímu studiu, k větší účasti. Jen to.“

Princip #8
Obecně platí, že je nejlepší předem stanovit hranice konverzace – tedy vyhnout se tématům, o kterých už víme, že by mohly vést ke konfliktu.

27. RABAŠ, Článek 1, část 2 "Účel společnosti - 2"

Proto je dobré, aby mezi přáteli, kteří se sjednocují, panovala rovnost, aby se jeden mohl anulovat před druhým. A ve společnosti by měl být pečlivý dohled, který zakáže lehkomyslnost, protože lehkomyslnost vše ničí.

Otázka: Co je „lehkomyslnost“ ve vnitřní práci?

Rav Michael Laitman: Lehkomyslnost je velmi široký pojem — začíná od úplného opuštění práce a přechodu k nečinnosti, až po nahrazení prospěšnější činnosti takovou, která je méně prospěšná, ale příjemnější, pohodlnější a jednodušší.

Lehkomyslnost se může projevovat zabýváním se věcmi, které jsou zcela v rozporu s cestou, až po malé pošetilosti, nebo dokonce jen tím, že si člověk dovolí trochu „volnosti“ v myšlenkách, objasňováních a přáních.

Odkud pochází pojem lehkomyslnost [doslova z hebrejského slova "kalut roš" - "lehkost hlavy"]? — „Těžká hlava“ znamená, že člověk se neustále hodnotí, zkoumá věci a je plný myšlenek. A „lehkomyslnost“ znamená, že odvrací svou mysl od správného zaměstnání, a pak ji zaplní všelijaké cizí a nedůležité myšlenky.

Může to být i tak, že v tom není nic, co by bylo výslovně proti Stvořiteli, ale že prostě člověk dovolí, aby jeho mysl byla zaplněna myšlenkami tohoto tělesného světa.

(Z lekce na článek Rabaše, 12.02.2012)

28. RABAŠ, článek 30, „Co vyžadovat od setkání přátel“, 1988

Co by měl udělat přítel, pokud potřebuje pomoc od přátel?

Jak jsme řekli, během setkání přátel by se nemělo mluvit o smutných nebo negativních věcech, které by mohly vést k zármutku.

Odpovědí je, že člověk by měl promluvit s přítelem, který mu je blíže k srdci. A tento přítel by měl promluvit ke skupině — ale ne během běžného setkání přátel.

To znamená, že může mluvit ke skupině jako celku, ale ne během plánovaného setkání přátel. Místo toho lze uspořádat zvláštní setkání kvůli pomoci příteli, který je v nouzi.

Princip #9
Všichni se snažíme posilovat ducha skupiny

29. RABAŠ, Článek č. 4, 1984, "Každý pomůže svému příteli"

"Musíme pochopit, jak může jeden pomoci svému příteli. Je tato záležitost specifická pouze tehdy, když jsou mezi lidmi bohatí a chudí, moudří a hloupí, slabí a silní? Ale když jsou všichni bohatí, chytří nebo silní atd., jak může jeden pomoci druhému?

Vidíme, že existuje jedna věc, která je společná všem—nálada. Říká se: 'Starosti v srdci člověka, ať je sdělí ostatním.' Je to proto, že ohledně pocitu povznesení nemůže pomoci ani bohatství, ani učenost.

Spíše je to člověk, kdo může pomoci druhému tím, že vidí, že jeho přítel je sklíčený. Je psáno: 'Člověk sám se z vězení nevysvobodí.' Je to přítel, kdo může pozvednout jeho ducha.

To znamená, že přítel ho pozvedne z jeho stavu do stavu živosti. Poté člověk začne znovu nabývat sílu a důvěru v život a bohatství, a začne mít pocit, jako by byl jeho cíl nyní blízko.

Ukazuje se, že každý musí být pozorný a přemýšlet, jak může pomoci svému příteli pozvednout jeho ducha, protože v oblasti ducha může každý najít u svého přítele místo, které může naplnit."

30. Rabaš. Článek 30 (1988) "Co hledat ve shromáždění přátel"

"Každý by se měl snažit vnést do společnosti ducha života a naděje a vlít společnosti energii. Tak bude moci každý z přátel říci sám sobě: „Teď začínám s čistým štítem v práci.“ Jinými slovy, než přišel do společnosti, byl zklamaný z pokroku v práci Stvořitele, ale nyní ho společnost naplnila životem a nadějí. Tak získal prostřednictvím společnosti důvěru a sílu překonávat, protože nyní cítí, že může dosáhnout úplnosti. A všechny jeho myšlenky - že čelil vysoké hoře, kterou nelze zdolat, a že to byly opravdu hrozivé překážky - nyní cítí, že nejsou ničím. A to všechno získal z moci společnosti, protože každý se snažil vštípit společnosti ducha povzbuzení a přítomnost nové atmosféry."

31. Rabaš, článek č. 30 (1988) "Na co se zaměřit při setkání přátel"

"...když se shromáždí skupina lidí a chce společně pracovat na lásce k přátelům, musí si všichni navzájem pomáhat, jak jen mohou.

A v tom je mnoho rozlišování, protože ne každý je stejný, to znamená, že co jeden potřebuje, druhý nepotřebuje. Nicméně je zde jedna věc, ve které jsou si všichni rovni: Každý jeden z přátel potřebuje dobrou náladu. Tedy, když přátelé nejsou v dobré náladě, nejsou ve svých potřebách stejní. Spíše každý má svůj vlastní důvod, proč je nešťastný.

Proto musí každý přemýšlet, jak může přinést dobrou náladu druhému."

32. Rabaš, článek č. 30 (1988) "Co hledat na shromáždění přátel"

"Během shromáždění je zakázáno probouzet levou linii. Pouze když je člověk sám, je mu dovoleno použít levou linii, ale ne více než půl hodiny denně. Ale podstatou lidské práce je jít právě po pravé linii, jak je psáno (Šamati, č. 40). Ale dva lidé spolu nesmějí mluvit o levé, protože jedině tak mohou přijmout pomoc od společnosti."

Princip #10
Musíme rozvíjet smysl pro vzájemnou odpovědnost (Arvut) vůči skupině.

33. Baal HaSulam, „Arvut [Vzájemná záruka]“, bod 18

Tana popsal Arvut jako dva lidi, kteří byli na lodi, a jeden z nich začal vrtat díru do lodi. Jeho přítel se zeptal: „Proč vrtáš?“ On odpověděl: „Proč by tě to mělo zajímat? Vrtám pod sebou, ne pod tebou.“ Jeho přítel mu na to řekl: „Blázne! Oba se na té lodi utopíme!“

34. Baal HaSulam, „Matan Tora [Darování Tóry]“, bod 16

„Pokud se šest set tisíc mužů vzdá své práce pro uspokojení vlastních potřeb a nebudou se starat o nic jiného, než aby stáli na stráži, aby jejich přátelům nic nechybělo, a navíc to budou konat s velkou láskou, celým svým srdcem a duší, ve skutečném smyslu přikázání ‚Miluj svého bližního jako sebe sama‘, pak je bez pochyb, že nikdo v národě se nebude muset starat o vlastní blaho.

Díky tomu se člověk zcela osvobodí od zajišťování vlastního přežití a může snadno dodržovat přikázání ‚Miluj svého bližního jako sebe sama‘.“