Jaký je vztah mezi duší a mým tělem?

Není zde žádné spojení. Žádné. Ani Nefeš, ani Ruach, ani Nešama, ani Chaja, ani Jechida — nic z toho není v nás. V tomto těle není nic, co by patřilo duši. Je zde životní síla, jako u zvířat, ale nic víc.

Proč by vaše tělo, které je zcela animální, na úrovni „živého“, bylo zcela nahraditelné různými částmi.

Tomuto tělu neříkáme „člověk“ (Adam). Nazýváme ho tak svévolně, ale není to člověk. Člověk (Adam) znamená podobný Stvořiteli, podobný síle dávání a lásky, a proto se nazývá Adam, což znamená „podobný Vyššímu“ (Domeh le Elijon). Takže vlastnost, kvalita dávání a lásky, která se podobá Stvořiteli, se nazývá Adam. Adam, od slova Domeh (znamenající „podobný“, hebrejsky). Proto nazývat něco Adam nebo duše může znamenat totéž.

Zde přicházíme ke dvěma velmi jedinečným bodům. Podobat se Stvořiteli znamená, že ze svých vlastních vlastností utvářím sebe sama, abych se podobal Stvořiteli. Do té míry, do jaké se Mu podobám, jsem nazýván Adam. Připravuji v sobě vlastnosti, které umožňují části Stvořitele, zvané duše, aby se do mě oblékla. To, co připravuji pro přijetí této duše, se také nazývá „tělo duše“ a to, co vstupuje do tohoto těla duše, se nazývá jeho vnitřní podstata, nebo sama duše, nebo světlo (Or).

Ano, musím vytvořit tělo duše. Do té míry, do jaké se toto tělo podobá Stvořiteli, se nazývá Adam, od slova Domeh (podobný Stvořiteli). Poté do tohoto těla vstupuje duše. Toto tělo je složeno z vlastností dávání a lásky, které jsem si sám vytvořil. Právě v tomto těle, ne v těle fyzickém, duše přebývá.