Kdo byl Ba'al HaSulam?

Jehuda Lejb Ha-Levi Ašlag je více znám jako Ba‘al Ha-Sulam („Majitel žebříku“), a to díky svému slavnému komentáři Sulam (Žebřík) ke Knize Zohar. Celý svůj život zasvětil výkladu a rozvoji moudrosti kabaly a jejímu šíření jak v Izraeli, tak po celém světě. Jeho přístup byl přelomový: vytvořil metodu studia kabaly, která umožňuje komukoli zkoumat realitu do hloubky a odhalovat její kořeny a účel.

Ba‘al Ha-Sulam se narodil ve Varšavě v Polsku 24. září 1884. V pouhých devatenácti letech byl již předními varšavskými rabíny vysvěcen na rabína. Po šestnáct let tam působil jako Dajan (rabínský soudce) a jako učitel.

Jeho hlavním učitelem byl rabín Jehošua z Porsovu. V roce 1921 Ba‘al Ha-Sulam imigroval do Izraele a usadil se ve Starém Městě v Jeruzalémě. Mezi polskými přistěhovalci se rychle rozšířila zpráva, že dorazila velká autorita v oblasti kabaly, a brzy se kolem něj začali shromažďovat žáci, aby navštěvovali lekce v časných ranních hodinách. Později se přestěhoval do nové jeruzalémské čtvrti Givat Ša'ul, kde rovněž po několik let působil jako místní rabín.

V letech 1926 až 1928 žil Ba‘al Ha-Sulam v Londýně. Tam napsal svůj komentář k Ariho Stromu života s názvem Panim Me'irot u-Masbirot, který vydal v roce 1927. Po celou dobu svého pobytu v Londýně udržoval aktivní korespondenci se svými studenty v Izraeli. Tyto dopisy byly nakonec shromážděny a publikovány v roce 1985 ve svazku nazvaném Igrot Kodeš (Svaté dopisy).

V roce 1933 vydal několik významných esejí: Matan Tóra (Darování Tóry), Ha-Arvut (Vzájemná záruka) a Ha-Šalom (Mír).

Jeho dvěma hlavními díly, která byla výsledkem mnohaletého úsilí, jsou Talmud Eser Sefirot (Studium deseti sfirot), komentář k spisu Ariho, a Peruše ha-Sulam (Komentář žebřík) ke Knize Zohar. Vydávání Talmud Eser Sefirot začalo v roce 1937 a nakonec vyšlo v 16 částech v šesti svazcích. V roce 1940 publikoval Bejt Ša'ar Ha-Kavanot (Brána záměrů), který obsahuje komentáře k vybraným Ariho spisům. Jeho komentář Sulam k Zoharu vycházel v 18 svazcích mezi léty 1945 a 1953, následovaly tři další svazky k Novému Zoharu, které byly dokončeny v roce 1955 po jeho skonu.

Ve své Předmluvě ke Knize Zohar (bod 58) Ba‘al Ha-Sulam vysvětlil význam názvu svého komentáře:

„Pojmenoval jsem tento komentář Sulam (Žebřík), abych ukázal, že jeho účel je jako u jakéhokoli žebříku – máte-li půdu plnou pokladů, potřebujete pouze žebřík, abyste se tam dostali, a pak máte veškeré bohatství světa ve svých rukou.“

Aby připravil studenty na správné studium, napsal také řadu úvodů, včetně Předmluvy ke Knize Zohar, Úvodu do Knihy Zohar, Předmluvu k moudrosti kabaly, Předmluvu ke komentáři Sulam, Obecnou předmluvu ke Stromu života a Úvodu do Talmud Eser Sefirot.

V roce 1940 vydal první a jediné číslo časopisu Ha-Uma (Národ). Britské mandátní úřady jej však zakázaly po nepravdivých tvrzeních, že šíří komunistické myšlenky.

Vydávání jeho knih nebylo nikdy snadné. Význam, který přikládal tisku a šíření kabaly, je zachycen v popisu prof. Šloma Giory Šohama, držitele Izraelské ceny za rok 2003, který se s Ba‘alem Ha-Sulamem setkal na počátku 50. let:

„Našel jsem ho v chátrajícím domě, téměř v chatrči, jak pracuje se starým tiskařským lisem. Nemohl si dovolit sazeče, a tak si písmo sázel sám, písmeno po písmenu, a stál nad lisem celé hodiny – přestože mu bylo už přes šedesát let. Ašlag byl zjevně cadik (spravedlivý člověk) – skromný muž se zářivou tváří. Žil však na okraji společnosti a v strašlivé chudobě. Později jsem se dozvěděl, že u lisu strávil tolik hodin, že mu olovo z písmen poškodilo zdraví.“

Tento popis byl publikován 17. prosince 2004 v deníku Ha‘arec Michaelem Odenheimerem.

Ba‘al Ha-Sulam nezůstal jen u psaní – aktivně pracoval na šíření svých myšlenek. Setkával se s klíčovými vůdci židovského osídlení v Izraeli, osobnostmi dělnického hnutí a dalšími veřejnými činiteli. Mezi nimi byli David Ben Gurion, Zalman Šazar, Moše Sadeh, Chaim Arlozorov, Moše Aram, Me'ir Ja'ari, Ja'akov Chazan, Dov Sadan a básník Chaim Nachman Bialik.

Ben Gurion později vzpomínal, že se s Jehudou Ašlagem setkal několikrát a byl poněkud překvapen:

„Chtěl jsem s ním mluvit o kabale, ale on se mnou chtěl mluvit o socialismu.“

(Archiv Bena Guriona, Deníky, 11. srpna 1958)

Dov Sadan ve své eseji Tři setkání a mezi nimi (Amot, Tel Aviv, 1963) napsal:

„Rabín Jehuda Lejb Ašlag, , jeden z největších kabalistů své doby, usiloval o to, aby se základy kabaly staly hybnou silou naší generace. Prostřednictvím svého socialistického pohledu, zakořeněného v kabale, hledal spojení s kibucovým hnutím.“

Může se zdát překvapivé, že se Ba'al HaSulam obracel na vůdce hebrejského dělnického hnutí, vzhledem k tomu, jak odlišné byly jejich světy. Při bližším pohledu na jeho spisy se však odhaluje fascinující osobnost: hluboce vzdělaný učenec, plně zapojený do otázek své doby, jehož myšlenky zůstávají odvážné a revoluční i dnes.